12 C 111/2025-59 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky www.svycarskapujcka.cz, kde zájemce si vybere podle své volby úvěr poskytovaný v českých korunách a splatný ve dnech, následně se registruje zadáním osobních údajů a je povinen se seznámit s obsahem podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Žalovaný zaslal žalované návrh na poskytnutí konkrétní úvěrové smlouvy, potvrdil, že seznámil s ujednáními a následně zaslal ověřovací platbu ve výši , částka, prostřednictvím účtu, na který měl být úvěr poskytnut. K identifikaci plateb byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu smlouvy. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, který žalovaný vložil do příslušného formulářového pole ne webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný tak akceptoval návrh smlouvy a žalobkyně žalovanému vyplatila dne , datum, na účet žalovaného úvěr v požadované výši. Žalovaný měl úvěr řádně splatit do , datum, , což neučinil a žalovaný byl žalobkyní upomínán. Žalobní nárok tak činí částka poskytnutého úvěru , částka, spolu s úrokem ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání ve výši , částka, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal spolu se sjednaným příslušenstvím, tedy úrokem , částka, při úrokové sazbě 1 % denně splatit do , datum, . Žalovaný smlouvu potvrdil zaslaným kódem. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, převedena uvedená částka, to bylo ověřeno i sdělením banky s tím, že osobou s dispozičním oprávnění k účtu byl právě žalovaný. Přípisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána , datum, .Ze smlouvy ani z přiložených důkazů nevyplývá, že předchůdce žalobkyně by s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného a vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně u jednání ji o tomto nemohl poučit.Soud z dalších důkazů nevycházel, jelikož jich ke zjištění skutkového stavu již nebylo třeba.Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, která upravují úvěr, podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení a podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je zčásti důvodná.Žalobkyni se podařilo prokázat, že uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, avšak bez toho, aby řádně zkoumala jeho úvěruschopnost a z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Na základě neplatnosti smlouvy má však žalobkyně nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoliv na úroky či jiné poplatky. Pravidla o bezdůvodném obohacení se v tomto případě uplatní pouze ve vztahu k jistině (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru)Pokud jde o splatnost, soud se řídil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Podle tohoto rozhodnutí nelze v případě neplatné úvěrové smlouvy vázat splatnost na výzvu věřitele, ale je třeba ji určit s ohledem na možnosti dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy nereagoval a soud neměl k dispozici žádné informace o jeho majetkových poměrech, stanovil soud zákonnou lhůtu k plnění.Z výše uvedených důvodů soud výrokem I žalobkyni přiznal dlužnou jistinu, avšak žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení ani jiné úroky či poplatky a v této části žalobu výrokem II zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .Přiznanou náhradu nákladů řízení soud uložil uhradit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta, když žalobkyně byla v řízení právně zastoupena.