27 C 10/2025-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 15 221 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, .) dne 11. 7. 2023, když žalovaná řádně nesplatila poskytnutý úvěr. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši 10 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč a úroku ve výši 310,68 Kč.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. , Anonymizováno, , právnická osoba, . připravila listinu pojmenovanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, s datem 11. 7. 2023 a listinu pojmenovanou Aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, , avšak ani jedna z těchto listin nebyla žalovanou jako „úvěrovaným“ podepsána. , Anonymizováno, , právnická osoba, . odeslala dne 11. 7. 2023 na účet žalované 10 500 Kč. , Anonymizováno, , právnická osoba, . odeslala žalované Oznámení o postoupení pohledávky, jímž informovala žalovanou, že pohledávka , Anonymizováno, , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 20. 9. 2024 výzvu k úhradě před podáním žaloby.Po právním posouzení shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na jejímž základě měl vzniknout v řízení uplatněný nárok.Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání.Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 10 500 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla žalované na účet bez právního důvodu 10 500 Kč, ale žalovaná jí ani později žalobkyni uvedenou částku nevrátila.Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 500 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 27. 9. 2024 do zaplacení.Další části uplatněného nároku a příslušenství však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta. Ohledně zamítnutí části úroku co do 2,25 % z prodlení ročně z částky 10 500 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení) soud odkazuje na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a na správnou výši úroku z prodlení, která pro prodlení vzniklá ve druhém pololetí roku 2024 činí 12,75 % ročně.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 10 500 Kč a úroku z prodlení z této částky (ke dni rozhodnutí 835,30 Kč), naopak žalovaná byla úspěšná ohledně 4 721 Kč, 15 % úroku z prodlení z částky 15 221 Kč od 11. 8. 2023 do 26. 9. 2024 (ke dni rozhodnutí 2 578,79 Kč) a 2,25 % úroku z prodlení z částky 10 500 Kč od 27. 9. 2024 (ke dni rozhodnutí 66,28 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 60,61 % a žalovaná přibližně z 39,39 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 21,22 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 1 000 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Na nákladech řízení přiznaná částka 212,20 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).K přiznané náhradě nákladů řízení soud blíže uvádí, že neshledal náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, když má shodě s názorem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeném v usnesení ze dne 11. 2. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 3190/2014 za to, že o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka. V projednávaném případě, kdy žalobkyni zastupuje (jako advokát) v řízení její skutečný majitel, nemůže být o zneužití zastoupení pochyb.Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.