27 C 100/2025-60 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 565,46 Kč s příslušenstvím představující nezaplacenou platbu za tzv. platební transakce, které žalovaný využil v období od 1. 11. 2023 do 29. 2. 2024, přičemž využití těchto služeb umožnila žalovanému jako svému zákazníkovi žalobkyně prostřednictvím své sítě elektronických komunikací v souladu se Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil.Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2022 dodatek ke smlouvě č. , Anonymizováno, , v němž se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací na dobu určitou 24 měsíců a žalovaný se zavázal za tyto služby platit. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému zprostředkované platební služby fakturami č. , hodnota, splatnou dne 27. 12. 2023 ve výši 21 163,85 Kč, přičemž tato částka byla ponížena o 13 507,45 Kč, č. , hodnota, splatnou dne 23. 1. 2024 ve výši 19 992 Kč, přičemž tato částka byla ponížena o 1 500 Kč, č. , hodnota, splatnou dne 23. 2. 2024 ve výši 21 217,21 Kč a č. , hodnota, splatnou dne 25. 3. 2024 ve výši 21 199,85 Kč. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 4. 10. 2024 žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhů a upozornila jej na svou připravenost domáhat se zaplacení dlužných částek v soudním řízení.Podle § 1939 občanského zákoníku poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po posouzení shora uvedeného závěru o skutkovém stavu zejména podle citovaných ustanovení právních předpisů shledal soud žalobu důvodnou. Žalovaný využil služby, jejichž obsah mu byl nabídnut a poskytnut prostřednictvím sítě elektronických komunikací patřící žalobkyni, ale žalovaný (jako poukázaný) úplatu za poskytnuté služby žalobkyni jako poukazníkovi poskytovatelů služeb obsahu (poukazatelů) nezaplatil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 565,46 Kč.Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužných částek, uložil mu soud rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši ode dní následujících po dnech splatnosti výše uvedených faktur do zaplacení.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 743 Kč a paušální náhrady hotových výdajů (za odeslání výzvy k plnění a podání žaloby) přiznaných dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč).Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.