8 C 51/2025-97 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost BNP Paribas , právnická osoba, , a.s., uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , následně navýšeným na výši , částka, , přičemž se žalovaný zavázal splácet jej ve splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej zesplatnila ke dni , datum, a po žalovaném žádala zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , dlužný smluvní úrok ve výši , částka, , dlužný zákonný úrok z prodlená ve výši , částka, a dále smluvní i zákonné úroky z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je cizím státním občanem s povoleným pobytem na území České republiky. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012 (Brusel I. bis), kolizním právem je na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008 (Řím I.) české právo. Místně příslušným k projednání věci je dle § 85 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Okresní soud v Teplicích, když v jeho obvodu je žalovaný přihlášen k pobytu.4. Soud k projednání věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti a z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy o převodu portfolia, výpisů z notářských zápisů a příloh k nim soud zjistil, že pohledávka na jejich podkladě přešla na žalobkyni. Z přípisu ze dne , datum, je zřejmé, že žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměla žalovaného.6. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal společnost BNP Personal Paribas Finance o poskytnutí úvěru ve výši , částka, na dobu 10 měsíců s tím, že měsíčně bude splácet částku ve výši , částka, vždy do 17. dne v měsíci a celkově žalobkyni zaplatí , částka, , výpůjční úroková sazba byla 21,05 % ročně, předpokládaná výše RPSN byla 23,21 %. Zároveň požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, na dobu neurčitou s výpůjční úrokovou sazbou (pohyblivou) ve výši 22,68 % ročně, předpokládaná výše RPSN byla 29,64 % s tím, že revolvingový úvěr bude splácet měsíčně vždy do 17. dne v měsíci splátkou ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však , částka, . V žádosti žalovaný uvedl, že žije v družstevním bytě s družkou, nevyživuje žádné děti, disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, s tím, že celkový příjem domácnosti je , částka, a celkové náklady domácnosti vyčíslil v částce , částka, s tím, že nesplácí žádné další finanční závazky. Žádost je žalovaným podepsána. Součástí žádosti/smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry.7. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka (právní předchůdkyně žalobkyně) při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného počítala s příjmem ve výši , částka, a výdaji ve výši , částka, . Dále ověřila, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru v insolvenčním řízení a zjistila, že měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry s celkovými splátkami ve výši , částka, , z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, s tím, že uzavřela, že nové splátkové zatížení by tedy činilo , částka, (se splátkou nového úvěru ve výši , částka, ). S ohledem na příjmy žalovaného mu k pokrytí jeho životních nákladů zbývala částka , částka, , proto byl jeho příjem vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru.8. Z přípisu ze dne , datum, je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému schválení žádosti o úvěr, resp. revolvingový úvěr s parametry uvedenými výše.9. Z přehledu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný na úvěr načerpal celkem částku ve výši , částka, a dosud uhradil částku ve výši , částka, .10. Z listiny označené jako „Podklady pro súdné konanie“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši , částka, , z toho , částka, představuje jistina pohledávky, řásný úrok činí , částka, , úrok z prodlení , částka, a poplatky , částka, .11. Z přípisu ze dne , datum, jej žalobkyně vyzvala poslední výzvou k uhrazení dlužné částky a přípisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , jej informovala o splatnosti celého dluhu a vyzvala jej k jeho zaplacení. Výzvou ze dne , datum, jej vyzvala i prostřednictvím své právní zástupkyně. Ta předžalobní výzvu odeslala téhož dne.12. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a zároveň o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a dne , datum, žádost akceptovala a zpřístupnila žalovanému úvěrový účet pro čerpání úvěru dle sjednaných podmínek. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však , částka, . Žalovaný na úvěr načerpal celkem částku , částka, a uhradil celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a žalobkyně jej zesplatnila. Se svými nároky se pak obrátila na soud, kdy po žalovaném požadovala nad rámec dlužné jistiny a úroků v důsledku prodlení žalovaného i úroky sjednané v úvěrové smlouvě.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu z