12 C 336/2025-58 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, – dále také jen „banka“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne , datum, , kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky , částka, , a žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 28,9 % ročně a hradit ceny a poplatky podle ceníku banky. Banka před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný čerpal předmětný úvěr, ale řádně jej nesplácel, proto byl úvěr dne , datum, zesplatněn. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, a dluh žalovaného činil , částka, na jistině, částku , částka, na obchodním úroku a na úroku z prodlení , částka, a na poplatcích částku , částka, .V řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby co do příslušenství přesahujícího limitaci § 122 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Soud řízení zčásti zastavil výrokem II.Soud ve věci rozhodl podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Souhlas žalobkyně byl součástí samotného návrhu a žalovaný se k výzvě doručené mu spolu s žalobou dne , datum, nevyjádřil.Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní a další služby. Smlouvou ze dne , datum, se banka žalovanému zavázala poskytnout půjčku ve výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal půjčku splácet se sjednaným úrokem 28,90 % ročně pravidelnými splátkami ve výši , částka, a pojištění v částce , částka, . Žalovaný se dále zavázal hradit další poplatky podle ceníku banky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost banka posoudila dle údajů plynoucích z údajů o klientovi zjištěných z historických dat vedených bankou, tedy jeho rodinných poměrech, zaměstnání a výši příjmu, zohlednila výdaje deklarované žalovaným. Žalovaný čerpal peněžní prostředky (jak vyplývá z transakční historie), úvěr řádně nesplácel a banka ho proto v souladu s ujednáním stran přípisem ze dne , datum, vyzvala k zaplacení dlužných částek s tím, že prohlásila okamžitou splatnost závazku. Dopis byl zaslán na korespondenční adresu evidovanou bankou. Dopisem ze dne , datum, oznámila banka žalovanému, že postoupila svoji pohledávku na žalobkyni. Přes další výzvu žalobkyně učiněnou prostřednictvím právního zástupce dne , datum, žalovaný ničeho nezaplatil.Aktivní legitimaci žalobkyně soud dovodil z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky na žalobkyni [§ 1879 an zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, která upravují úvěr, když právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když neuhradil na jistině částku , částka, , na poplatcích částku , částka, a stejně tak mu vznikl dluh na sjednaném obchodním úroku a úroku z prodlení. Protože je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla mu podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Žalobkyně po zpětvzetí uplatnila obchodní úrok v souladu s ustanovením § 122 odst., Anonymizováno, 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat žalobní tvrzení, soud nároku v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch, který je představován výrokem II (žalovaný svým chováním zastavení řízení nezapříčinil), avšak jde pouze o příslušenství, plný nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem, když neshledal důvody k stanovení lhůty delší.Přiznanou náhradu nákladů řízení soud uložil uhradit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta, když žalobkyně byla v řízení právně zastoupena.