18 C 348/2025-29 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 63 755,96 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 5. 1. 2025 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) s tím, že žalobce případně požaduje částku ve výši jistiny (45 000 Kč) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč dne 5. 1. 2025. Z dopisu ze dne 19. 6. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč, kterou žalovaný včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 45 000 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (smluvní úrok ve výši 18 755,96 Kč s příslušenstvím), byla v této části žaloba jako nedůvodná zamítnuta.Poněvadž je žalovaný od 9. 5. 2025 v prodlení se zaplacením jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu úspěšný z 58 % žalobou uplatněného nároku, žalovaný byl úspěšný v 42 % předmětu řízení; žalobci proto byla přiznána náhrada 16 % (58 mínus 42) jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 250 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní pomoci (po 1. 1. 2025) stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 5 154 Kč a šestnáct procent z těchto nákladů činí částku 825 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh a náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.