19 C 82/2026-30 – Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 070 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vůči žalobkyni vzniklý v důsledku nezaplacení ceny odebrané elektřiny, dodané žalobkyní žalovanému do odběrného místa , adresa, v období od 30. 10. 2023 do 11. 3. 2024, a to na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný si u žalobkyně objednal dodávku elektrické energie do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalobkyně do uvedeného místa elektrickou energii dodávala v období od 30. 10. 2023 do 11. 3. 2024, ale žalovaný za elektřinu odebranou v uvedeném období v celkové ceně 52 070 Kč nezaplatil. Cena odebrané elektřiny mu byla vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2024 splatnou dne 5. 4. 2024 na částku 30 473 Kč a fakturou č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2024 splatnou dne 26. 6. 2024 na částku 21 597 Kč.Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalovanému zboží (elektřinu), ale žalovaný své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 52 070 Kč odpovídající nezaplacené kupní ceně elektřiny.Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 083 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovanou výzvu k plnění v celkové výši 9 660 Kč určenou dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 450 Kč přiznané dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 2 312,10 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.