20 C 312/2025-85 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025, zaplacení plnění ze dvou převzatých leasingových úvěrů, původně sjednaných mezi věřitelem , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), jako věřitelem, a společností , právnická osoba, ., jako dlužníkem. Oba úvěry převzal na straně dlužníka dne 1. 12. 2010 žalovaný. Poté byly pohledávky postoupeny na žalobkyni (na straně věřitele). Z úvěru č. , hodnota, se domáhala 107 386 Kč na jistině a úroku z prodlení jak v I. výroku shora. Z úvěru č. , hodnota, se domáhala 50 845,38 Kč (po započtení mezitím částečně vymožených 86 241,62 Kč) na jistině a úroku z prodlení jak v I. výroku shora.2. Soud zjistil, že důvodem tak velkého časového odstupu mezi splatností a uplatněním je skutečnost, že obě pohledávky3. K projednání věci soud nařídil jednání, s jiným postupem žalobkyně ani nesouhlasila. Žalovanému bylo doručeno do podnikatelské datové schránky, v řízení se nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti.4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávek je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 42, žalobkyně však předložila i další důkazy (č. l. 18, 19, 23, 25) a podacím lístkem č. l. 41 (s adresou , adresa5. Smlouvou č. l. 26 č. , hodnota, žalobkyně prokázala, že dne 9. 5. 2007 byla sjednána mezi subjekty jak výše leasingová úvěrová smlouva ohledně nákladního přívěsu Schwarzmüller SPA 3/E, VIN , VIN kód, s jistinou („leasingová cena“) 993 077 Kč, s 60 měsíčními splátkami (neuvedenými) a prodejní cenou 1 190 Kč. Smlouvou č. l. 27 č. , hodnota, žalobkyně prokázala, že dne 13. 7. 2007 byla sjednána mezi subjekty jak výše leasingová úvěrová smlouva ohledně nákladního přívěsu , Anonymizováno, s jistinou („leasingová cena“) 1 048 782 Kč, s 60 měsíčními splátkami (neuvedenými) a prodejní cenou 1 190 Kč, Anonymizováno6. Žádostí č. l. 32 ze dne 30. 11. 2010 (datum schválení věřitelem) je prokázáno, že žalovaný požádal věřitele o nahrazení původního dlužníka ze smlouvy č. , hodnota, a , Anonymizováno, (a dvou dalších, viz dále) svou osobou, z důvodu platební neschopnosti původního dlužníka (nájemce). Dodatkem č. l. 33 ze dne 1. 12. 2010 je prokázáno, že žalovaný vstoupil na místo původního dlužníka u smluv č. , hodnota, a , Anonymizováno, (a dvou dalších, viz dále) a byl mu vystaven nový splátkový kalendář po 17 536 Kč měsíčně. Protokolem č. l. 34 je prokázáno, že žalovaný toho dne návěs , Anonymizováno, . Pojistnou smlouvou č. l. 34 p. v./35 ze dne 1. 12. 2010 je prokázáno, že k návěsu bylo sjednáno pojištění ve smyslu tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb. a povinnosti k placení pojistného přešly na žalovaného („příjemce“).7. Dopisem č. l. 29 ze dne 12. 1. 2012 je prokázáno, že původní věřitel žalovanému úvěr č. , hodnota, k tomuto dni vypověděl pro neplacení některých složek splácení. Analogický dopis k druhému úvěru nebyl předložen zřejmě omylem (spis byl jinak plný duplicit důkazů). To však nijak nezpochybnilo skutečnost, že oba úvěry sdílely shodný právní osud, i s ohledem na obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , kde byl i původně vykonáván původně vydaný rozhodčí nález (viz dále) ve vztahu k oběma pohledávkám.8. Bilancí č. l. 30 ze dne 19. 3. 2012 je prokázáno, že původní věřitel vyúčtoval po ukončení úvěru č. , hodnota, k doplacení 107 386 Kč, po , Anonymizováno, prodejní ceny návěsu 250 000 Kč a připočtení nákladů 11 000 Kč a smluvní pokuty 25 000 Kč. Bilancí č. l. 31 ze dne 1. 3. 2022 je prokázáno, že původní věřitel vyúčtoval po ukončení úvěru č. , hodnota, k doplacení 137 087 Kč, po zohlednění prodejní ceny návěsu 245 000 Kč a připočtení nákladů 1 000 Kč a smluvní pokuty 25 000 Kč.9. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 44) vypracování i zaslání (č. l. 46) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., na adresu , adresa, v , Anonymizováno, , která sice z obsahu spisu nevyplývá, ale soud ji u žalovaného z jiných řízení eviduje a proto ji lze akceptovat jako aktuální, neboť věřitel se o ní zjevně dozvěděl od žalovaného (či z exekučního řízení).10. Z úřední činnosti soud zjistil, že vůči žalovanému byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, exekuční řízení oprávněné , právnická osoba, , pro analogické jistiny. Dále pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, pro odlišné jistiny. Z přehledu řízení žalovaného č. l. 52 je tento masivně předlužen, od roku 2011 má četné exekuce, ale platební problémy měl zjevně již od roku 1998. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 5. 2016, číslo jednací , spisová značka, , bylo žalovanému uloženo k zaplacení plnění dle leasingových úvěrových smluv č. , hodnota, a , Anonymizováno, z roku 2007, rovněž původně sjednaných s , právnická osoba, .11. V projednávané věci má význam i rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , dle zjevně neplatné rozhodčí doložky, ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterým bylo žalovanému již dříve uloženo zaplatit plnění z předmětných leasingových smluv. Ovšem usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, z Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 17. 8. 2023, číslo jednací , spisová značka, , byla tato exekuce zastavena, vydané exekuční příkazy zrušeny a rozhodnuto o nákladech řízení v neprospěch oprávněné (žalobkyně), s odkazem na neplatnost rozhodčí doložky.12. Soud před rozhodnutím ověřil stav Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se sice domnívá, že dlužník nemohl nakládat s majetkem, za který považuje návěsy (předměty leasingových smluv), ale exekuční inhibitorium zde v prvé řadě dopadá na majetek povinného, kterým jsou samozřejmě finanční prostředky, z nichž má hradit úvěrové splátky (a teprve po úplném zaplacení) může dojít k nabytí vlastnického práva k předmětům leasingových smluv. Podání právního zástupce, doručené soudu poněkud neprakticky dne 23. 2. 2026 (2 dny před konáním jednání, které se tak k soudci nedostalo dříve, než po vyhlášení rozsudku), je tak nepříliš srozumitelné (ohledně toho, čí exekuční inhibitorium měl na mysli), pokud se snad právní zástupce skutečně nedomnívá, že přijetí závazku hradit úvěr nijak nezasahuje do exekučního inhibitoria osob. Dle výpisu č. l. 70 a násl. žalovaný aktuálně nemá zapsané exekuční řízení, která by byla starší roku 2011.13. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Leasingová smlouva z července 2007 představovala obchodní závazek (mezi podnikateli) nepojmenovaného typu, řídící se smluvními ujednáními a obecnými ustanoveními dle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v tehdy platném a účinném znění. V průběhu trvání původního smluvního vztahu došlo k záměně dlužníků. Soud nezjistil, že by žalovaný v té době čelil exekučním řízením, jakkoliv to nelze pro časový odstup zcela vyloučit (např. žalovaný čelil i v předchozích letech výkonům rozhodnutí). Soud tedy exekuční inhibitorium na straně žalovaného nedovodil a přechod závazku tak mohl považovat za platný právní úkon (jakkoliv lze s ohledem na počátek masivního předlužení žalovaného právě okolo roku 2010 pochybovat o jeho úmyslech plnit přijaté závazky, resp. plnit je z legitimních zdrojů). Obchodní podmínky nebyly soudu předloženy, ale parametry vyúčtování ukončeného leasingu nevzbuzují žádné pochybnosti o oprávněnosti přiměřených a obvyklých smluvních sankcí, které jsou vzhledem k předmětu plnění spíše symbolické. Ohledně výkupní ceny návěsů neměl soud k dispozici žádné údaje, než částku, deklarovanou ve vyúčtování, a bez procesní aktivity (námitek) žalovaného neměl soud žádného důvodu doplňovat dokazování k jednotlivým okolnostem řešení odstoupení od smlouvy. Žalobě tak mohl soud plně vyhovět. Úrok z prodlení se řídí § 369 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v tehdy platném a účinném znění. Podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. by byl úrok vyšší, než je žalobou požadováno (ať již k roku 2012, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, či k prosinci 2019, kdy došlo k postoupení pohledávky a oznámení prodlení a žalobkyně od toho odvozuje nový počátek prodlení), proto mohl soud přiznat sazbu 7,75 % ročně bez dalšího.14. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Ovšem pouze v účelně vzniklé výši:15. Celková výše těchto nákladů jednak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 7 460 Kč a dvou