41 C 286/2025-71 – Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dluh žalované vzniklý v důsledku nesplnění povinností z revolvingového úvěru. Žalobkyně požadovala částku 111.703,94 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 109.447,94 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1.500 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala úroku 12,75 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z dlužné jistiny kapitalizované ke dni podání žaloby (4.625,33 Kč), kapitalizovaný úrok (15.961,17 Kč) a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 1. 2026, ke kterému se řádně předvolaná žalovaná nedostavila, ačkoliv jí žaloba spolu s předvoláním byla doručena dne 1. 12. 2026 postupem uvedeným v § 49 odst. 4 o. s. ř., a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – , adresa, ) dle § 46b písm. a) o. s. ř. Žalovaná se bez omluvy nedostavila.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2023 vyplývá, že si jí účastníci mj. sjednali, že žalobkyně poskytne žalované revolvingový úvěr na nákup zboží s úvěrovým rámcem ve výši 14.000 Kč, s roční úrokovou sazbou 19 %. Účastníci si dále sjednali poplatek za SMS službu ve výši 19 Kč měsíčně. Z dodatku ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že mělo dojít k navýšení úvěrového rámce na 32.000 Kč, tomuto dodatku žalovaná jako projev svého souhlasu nepřipojila svůj podpis. Dalším dodatkem ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2024 došlo k navýšení úvěrového rámce na 120.000 Kč.5. Z karty klienta soud zjistil informace zjištěné žalobkyní při uzavírání smlouvy. Výše úvěru byla sjednána na 120.000 Kč. Žalovaná je dle karty, svobodná, bez dětí, zaměstnaná s měsíčním příjmem 19.000 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 40.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti jsou 4.000 Kč. Žalobkyně dále před navýšením úvěru provedla lustraci v externích registrech, lustrací nebylo nic zjištěno. Žalovaná předložila výpis z účtu za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023. Při zkoumání úvěruschopnosti při navýšení úvěrového rámce dne 2. 1. 2024 a dne 5. 1. 2024. Zatímco dne 2. 1. 2024 žalovaná uvedla příjem dalších členů domácnosti 50.000 Kč, o 3 dny později již uvedla 0 Kč. Zbývající maximální limit měsíční splátky tak při posuzování úvěruschopnosti dne 2. 1. 2024 žalobkyně vypočetla na částku 50.552 Kč a při zkoumání dne 5. 1. 2024 ve výši 6.251 Kč.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalobkyně od 16. 6. 2023 do 14. 7. 2025 evidovala za žalovanou pohledávku na jistině 109.444,94 Kč. Žalovaná přestala splácet žalobkyni poskytnutý úvěr dne 20. 11. 2024, když neuhradila celou sjednanou splátku a po tomto datu již na další splátky ničeho nezaplatila.7. Dopisem odeslaným dne 25. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 119.380,78 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.8. Žalobkyně odeslala žalované dne 18. 3. 2025 předžalobní výzvu s výzvou k úhradě částky 121.209,60 Kč ve lhůtě do 24. 3. 2025.9. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil nic, co by mohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci.10. Žalobkyně při uzavření smlouvy, respektive jejích dodatků zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy zvláštní pozornost věnovala zejména deklarovaným příjmům, dosavadní úvěrové minulosti, statisticky stanoveným nákladům, ale též rodinnému stavu, počtu dětí, zdroji příjmů žalované. Zatímco příjmy žalované si nechala osvědčit, náklady nesené žalovanou např. přehledem SIPO, nájemní smlouvu s evidenčním listem, vyúčtováními energií či služeb mobilních operátorů apod. si osvědčit nenechala. Vycházela pouze z jednoho měsíčního výpisu z bankovního účtu žalované. A to i za situace, kdy žalovaná žádala o navýšené úvěrového rámce dvakrát v rozmezí 3 dnů a ve sdělených údajích uvedla diametrálně odlišné údaje, ze kterých plynulo, že při navýšení úvěrového rámce na 120.000 Kč již neexistoval další příjem pro její domácnost (dříve uveden ve výši 50.000 Kč).11. Soud proto smlouvu posoudil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalovaná žádala o výrazné navýšení úvěrového rámce a žalobkyně nedostatečně zkoumala její výdaje a nepostupovala tak v souladu s § 86 odst. 1 citovaného zákona.12. Žalobkyně však poskytla žalované finanční prostředky, přičemž žalovaná tyto finanční prostředky nevrátila, a to ani k výzvě žalobkyně. Podle § 2991 odst. 1 OZ musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému oč se obohatil. Podle odst. 2 tamtéž se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Žalovaná se ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení v částce 109.447,94 Kč a soud proto žalobkyni výrokem II. rozsudku přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 OZ, s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, za období v žalobě uvedené.14. S ohledem na shora již uvedené závěry stran absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, včetně jejích dodatků, soud o ostatních žalobou uplatněných nárocích rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, když pro jejich přiznání neshledal zákonnou oporu.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34.805,66 Kč, přičemž tato částka představuje 61,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,28 %). Při výpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval jednotlivé plynoucí nároky ke dni vyhlášení rozsudku a na základě jejich součtu došel k výslednému poměru. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.469 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111.703,94 Kč sestávající z částky 5.580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5.580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5.580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5.580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 5.580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 12.974,66 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 4. 2026 náhrada 6.621,76 Kč za 596 ujetých km v částce 4.821,76 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1.800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 4. 2026 náhrada 6.352,90 Kč za 596 ujetých km v částce 4.552,90 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1.800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43.124,66 Kč ve výši 9.056,18 Kč.16. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).17. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.