12 C 243/2020-12 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2020 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 290 000 Kč s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru. V rámci elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Třebíči dne 18. 9. 2020 byl žalovaný podle ustanovení § 114b) odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění vyzván, aby se ve věci nejpozději do třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (ustanovení § 114b) odst. 5 občanského soudního řádu). Dále byl rovněž soudem poučen, že v takovém případě může být rozhodnuto rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání (ustanovení § 153a) odst. 3, 4 občanského soudního řádu). Shora uvedený platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 18. 9. 2020, dne 1. 10. 2020 proti uvedenému podal blanketní odpor, který následně neodůvodnil. Ve stanovené třicetidenní lhůtě se žalovaný k žalobě nevyjádřil ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Dle shora citovaného ustanovení § 114b) odst. 5 o.s.ř. se tak má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatněný uznává a soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 153a) odst. 1, 3 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání tak, že žalobě ve znění závěrečného návrhu žalobkyně plně vyhověl, aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení § 153a) odst. 4 občanského soudního řádu). Konkrétní délka lhůty stanovené žalovanému ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku ve výši 11 600 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3x 19 460 Kč, 3x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ust. cit. advokátního tarifu, příslušejících za 3 úkony právní služby, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.