5 C 195/2020-32 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 113 186 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. v [obec] na ulici [ulice] jako řidič vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], zavinil dopravní nehodu v žalobě podrobně popsanou, při které došlo ke zranění chodkyně [jméno] [příjmení] a jmenovaná byla následně hospitalizována a léčena ve zdravotnických zařízeních. V době dopravní nehody bylo vozidlo řízené žalovaným pojištěno u žalobce pojistnou smlouvou [číslo] o odpovědnosti z provozu vozidla. Z titulu této pojistné smlouvy vyplatil žalobce za náklady spojené s léčením poškozené [jméno] [příjmení] [jméno] zdravotní pojišťovně ČR pojistné plnění, a to dne [datum] částku 88 426 Kč a následně dne [datum] další částku 53 056 Kč, celkem tedy 141 482 Kč. Na místě předmětné dopravní nehody byla u žalovaného provedena opakovaná dechová zkouška na přítomnost alkoholu, při které bylo naměřeno nejméně [anonymizováno] promile alkoholu v krvi žalovaného. Alkohol v krvi poškozené nebyl dechovou zkouškou zjištěn, technická závada vozidla jako příčina dopravní nehody nebyla zjištěna ani žalovaným tvrzena. V souvislosti s předmětnou dopravní nehodou byl žalovaný rozhodnutím Městského úřadu v Třebíči uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/, písm. f/ bod 6 a písm. b/ zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Při stanovení výše požadované náhrady po žalovaném přihlédl žalobce ke spoluzavinění poškozené na vzniku dopravní nehody spočívající v přecházení komunikace mimo přechod pro chodce, a požaduje proto zaplacení náhrady pouze ve výši 80% vyplaceného pojistného plnění. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na [datum] nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z vážného důvodu o jeho odročení. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Ze záznamu o dopravní nehodě ze dne [datum] vyhotoveného Policií ČR a zprávy MěÚ [obec] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo v [obec] na místní komunikaci na ulici [ulice] k dopravní nehodě, při které žalovaný jako řidič shora uvedeného vozidla při couvání od železničního přejezdu směrem ke křižovatce ulic [ulice], [ulice] a [ulice] narazil zadní částí svého vozidla do chodkyně [jméno] [příjmení] přecházející komunikaci mimo přechod pro chodce vzdálený asi 11 metrů od místa střetu. Při této dopravní nehodě došlo ke zranění chodkyně a ta byla převezena záchrannou službou k ošetření do [nemocnice] v [obec]. Na místě dopravní nehody byla Policií ČR provedena dechová zkouška žalovaného na zjištění alkoholu v krvi s pozitivním výsledkem. Následně byla Policií ČR provedena stejného dne tři odborná měření na zjištění alkoholu z dechu žalovaného, přičemž při prvním měření v [údaj o čase] hodin bylo naměřeno 0,86 promile alkoholu, při druhém měření v [údaj o čase] hodin bylo naměřeno 0,88 promile alkoholu a při třetím měření v [údaj o čase] hodin bylo naměřeno [číslo] promile alkoholu v krvi žalovaného, u poškozené chodkyně nebyla dechovou zkouškou přítomnost alkoholu v krvi zjištěna. V souvislosti s touto dopravní nehodou byl žalovaný v řízení vedeném u Městského úřadu v Třebíči pod [číslo jednací] v rozkazním řízení uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k/, § 125c odst. 1 písm. f/ bod 6 a § 125 odst. 1 písm. b/ zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v platném znění. Z pojistné smlouvy [číslo] z [datum] soud zjistil, že vozidlo řízené žalovaným při dopravní nehodě bylo z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalobce. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem vzal soud dále za prokázané, že na základě podrobných vyúčtování zdravotní péče poskytnuté poškozené [jméno] [příjmení] [nemocnice] v [obec], ze kterých je zřejmé, že byly vynaloženy v souvislosti s léčením úrazu utrpěného při předmětné dopravní nehodě, vyplatil žalobce tomuto zdravotnickému zařízení jako pojistné plnění nejprve dne [datum] částku 88 426 Kč a následně dne [datum] další částku 53 056 Kč. Vyplacení těchto částek žalobce přitom řádně doložil výpisem ze svého účetnictví. 4. Podle § 10 odst. 1 písm. i/ zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toto, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 5. Všechny shora uvedené zákonné podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě vyplaceného pojistného plnění žalobci jsou splněny. Žalovaný byl v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupků uvedených shora, přičemž tímto rozhodnutím je soud dle § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán. Bylo rovněž nepochybně prokázáno, že žalovaný řídil v době nehody vozidlo pod vlivem alkoholu. Vyplacení pojistného plnění [anonymizováno] ČR v celkové výši 141 482 Kč žalobce rovněž dostatečně prokázal. Pokud pak žalobce zohlednil určité spoluzavinění poškozené [jméno] [příjmení] na vzniku dopravní nehody spočívající v přecházení komunikace mimo vyznačený přechod pro chodce a požaduje v tomto řízení po žalovaném pouze 80% vyplaceného pojistného plnění, zohlednil tím dle názoru soudu zcela dostatečně minimální spoluzavinění chodkyně, která sice přecházela silnici mimo vyznačený přechod, nicméně náhlé couvání žalovaného nemohla předem předpokládat. Žaloba ve věci samé tak byla ohledně částky 113 186 Kč podána důvodně. 6. Náhrada vyplaceného pojistného plnění je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky vyzval písemnou výzvou datovanou [datum] adresovanou na adresu jeho trvalého bydliště a stanovil mu lhůtu k plnění sedm dnů od doručení výzvy. Tato výzva se dle obsahu doručenky nepochybně dostala do dispoziční sféry žalovaného a lze proto dovodit, že se žalovaný počínaje dnem [datum] ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Zákonná výše úroků z prodlení činila k prvnímu dni prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazbě ČNB k tomuto dni 1,75% celkem 9,75 % ročně. Právě v této výši proto soud v části týkající se úroků z prodlení žalobě vyhověl a ve zbývající části ji jako nedůvodnou zamítl. Přiznanou částku s přiznaným příslušenstvím i náklady řízení uložil soud žalovanému zaplatit žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný pouze ve zcela nepatrné části. Přiznal proto žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 528 Kč, odměny advokáta ve výši 22 640 Kč za 4 hlavní úkony po 5 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby a účast na jednání soudu) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, čtyři paušální náhrady dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času 8 x 100 Kč v souvislosti s účastí advokáta na jednání soudu dne [datum] a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 174 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Dále soud žalobci přiznal právo na zaplacení cestovní náhrady za cestu k jednání soudu [obec] – [obec] a zpět vozidlem [anonymizována dvě slova] ve výši 1 938 Kč (326 km při paušální náhradě 4,20 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 358/2019 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 5,5 litrů na 100 km a použitém palivu motorová nafta v ceně 31,80 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky. Požadovanou DPH z cestovní náhrady nemohl soud žalobci přiznat, neboť tato náhrada není předmětem této daně ani zdanitelným plněním dle § 2 odst. 1, 2 zákona č. 235/2004 Sb. o DPH v platném znění. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 36 280 Kč.