6 C 243/2020-64 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované k úhradě částky 2 480,17 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu úhrady ceny neoprávněně odebraného plynu po zániku smlouvy o sdružených službách dodávky plynu mezi obchodníkem s plynem a žalovanou. Žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, který i mezi procesními stranami zůstal v řízení nesporný, totiž že po zániku smlouvy o sdružených službách dodávky plynu mezi obchodníkem s plynem a žalovanou došlo v odběrném místě na adrese [adresa žalované], přičemž cenu tohoto neoprávněně odebraného plynu žalobce vyúčtoval žalované daňovým dokladem se splatností, kterou žalovaná nerespektovala. Množství spotřebovaného plynu bylo v předmětném období stanoveno rozpočtem dle vyhlášky č. 349/2015 Sb. dle typového diagramu dodávek a o správnosti tohoto výpočtu nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaná nesplnila svoji povinnost vydat žalovanému jako provozovateli distribuční soustavy bezdůvodné obohacení vzniklé na úkor žalobce neoprávněným odběrem plynu, přičemž co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z platného ceníku žalobce. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti předmětného daňového dokladu ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci spornou částku v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty k plnění delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 1 000 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.