6 C 259/2020-20 — Okresní soud v Třebíči

[příjmení] žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 22 200 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela s právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [anonymizováno] – dne [datum] smlouvu o úvěru reg. [číslo] dne [datum] smlouvu o úvěru reg. [číslo] v obou případech na sjednaný úrok, následně však neplnila své smluvní povinnosti ze smluv vyplývající, tedy především řádně čerpané úvěry sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobce od smluv odstoupil s výzvou na úhradu zbývajících nesplacených částí úvěrů. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobce o výši dluhu žalované vyplývajícího z projednávaných smluv, resp. skutečnost, že žalovaný tyto již splatné závazky dosud řádně nesplnila. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdce žalobce v případě obou úvěrových smluv nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila splatný předmět smluv a dostala se tak do prodlení se splněním svých závazků. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě nesplacených jistin úvěrů, poplatků a sjednaného úroku z nich povinna hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 888 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (vyjma zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.