7 C 171/2020-16 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 100,60 Kč z titulu smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne [datum]. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od [datum] do [datum] dodala žalobkyně žalovanému celkem 0,34 MWh elektřiny v ceně 2 000,60 Kč. Žalovaný však na zálohách uhradil žalobkyni pouze částku 1 500 Kč, a proto mu žalobkyně vyúčtovala opravnou fakturou [variabilní symbol] splatnou dne [datum] k úhradě částku 700,60 Kč, zahrnující též smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy pro případ, že zákazník (žalovaný) opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, a to ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace. Shora specifikovaná smlouva byla uzavřena na 30 měsíců od data [datum] s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradil zálohu za měsíc červen 2019, červenec 2019 a žalobkyně proto dne [datum] v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 10 400 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystaveným dne [datum], splatným dne [datum]. Jedná se přitom o smluvní pokutu za každý měsíc od [datum] do [datum], tedy za 26 měsíců po 400 Kč. Na tuto pohledávku dosud žalovaný neuhradil ničeho. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou faktury za dodávku elektřiny. V souladu s čl. 5 obchodních podmínek byla splatnost stanovena na [datum]. Vyúčtování smluvní pokuty pak žalobkyně provedla znovu v rámci vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne [datum] pod [variabilní symbol] Ani na tuto fakturu však žalovaný dosud ničeho neuhradil. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“). <i>Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Dle ust. § 28 odst. 2 písm. j) EZ je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.</i> Soud má za prokázané, že v rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatil žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny a sjednané smluvní pokuty. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti faktury za dodanou elektřinu ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (ve znění platném ke dni podání žaloby) ve výši 2 x 300 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), 3. 2 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.