12 C 124/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 57 014,85 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně coby bankou a žalovaným jako smluvními stranami. Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 29. 6. 2021. Žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba i předvolání k jednání, to vše tedy při zachování zákonem stanovené desetidenní lhůty před jednáním, a který byl o následcích nedostavení se poučen v předvolání k tomuto jednání, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškal. Žalobkyně, jenž se k jednání shora uvedenému dostavila, navrhla soudu, aby v takto nastalé procesní situaci rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, upravující procesní institut rozsudku pro zmeškání, když povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] a.s. smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž podkladě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 109 000 Kč. Žalovaný v průběhu tohoto závazkového vztahu úvěr řádně nehradil, pročež žalobce úvěr zesplatnil. Svůj dluh však i přes výzvu žalovaný nevyrovnal a dostal se tak do prodlení s jeho splněním. Nárok uplatněný žalobou je proto důvodný včetně příslušenství této pohledávky, spočívajícího v zákonném úroku z prodlení z dlužné částky. Po právní stránce soud s ohledem na ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ve vztahu k úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené proto soud o žalobě rozhodl tak, jak je obsaženo ve výroku I. tohoto rozsudku. Konkrétní délka lhůty stanovené žalovanému ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 2 281 Kč, navýšené odměny advokáta o 21% DPH za 4,5 úkonu právní služby ve výši 4,5x 3 420 Kč ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 5x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. vyhlášky.