12 C 160/2021-53 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 17 700,94 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2016 (dále též jen„ smlouva“), mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále též jen„ [anonymizováno]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Spol. [anonymizováno] následně smlouvou ze dne 18. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ [anonymizováno]“), která dne 19. 12. 2019 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a soud proto jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že pohledávku žalobkyni uhradila, dokonce nad rámec přeplatila, avšak věřitel si započítával její platby stále na nějaké poplatky, aniž by doložil jejich odůvodněnost. Dále namítla, že nebyla ze strany věřitele zkoumána její,, úvěruschopnost.“ 4. Soud provedl dokazování zejména smlouvou o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 18. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno] a žalobkyní ze dne 19. 12. 2019, smlouvou o revolvingovém úvěru,„ Loan application“ pro vyčerpané částky v rámci úvěrového rámce, potvrzením o provedení plateb vyčerpaného rámce úvěru, vydanými pravidelnými měsíčními výpisy s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek, předžalobní výzvy s dokladem o odeslání. 5. Z těchto důkazů soud zjistil, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalované poskytnut bezúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 35 000 Kč za úrok ve výši 8,5% měsíčně z poskytnutého úvěru. Dále byla žalovaná povinna zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru. Úvěr spolu s úrokem a poplatkem měl být splácen měsíčními splátkami v minimální výši 12,5% z nesplacené částky úvěru, úroku a poplatku, minimální měsíční splátka však byla stanovena na 1 000 Kč. Žalovaná na úvěr čerpala celkem 24 340,76 Kč, přičemž z této ani přes výzvy žalobkyně neuhradils 17 000,94 Kč. 6. Z výpisů z bankovních účtů předložených žalovanou soud zjistil, že právnímu předchůdci na svůj,,dluh“ uhradila více jak 47 000 Kč. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. 8. Smlouva o úvěru (uzavřená mezi účastníky podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) je ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že spol. Ferratum jako právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tento úvěr splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. S ohledem na neúčast žalobkyně při nařízeném jednání pak lze v kontextu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu dovodit, že poučení a výzvy k doplnění skutkových tvrzení a důkazů soud provádí při jednání a pokud se jednání žalobkyně dobrovolně neúčastnila, vzdala se tím i práva být poučena a vyzvána dle výše uvedeného ustanovení. 9. Vztah účastníků je tak nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. OZ). 10. Jelikož v projednávané věci tvrzení žalobkyně ohledně výše úhrad dluhu ze strany žalované nemají oporu v provedeném dokazování, neboť žalobkyně jaksi v žalobě opomněla uvést, že jí žalovaná zaplatila nad rámec čerpané částky 24 340,76 Kč bezmála dalších 24 000 Kč, tak žalované na úkor žalobkyně žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo a soud proto žalobu výrokem I. rozsudku zamítnul. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., Ve věci zcela úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.