21 C 76/2020-82 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 12. 2020 ve znění jejího doplnění na výzvu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 102 390,60 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobce a žalovaným 1/ byla dne 30. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobce pro poskytování podnikatelských úvěrů platné od 25. 5. 2018 včetně sazebníku poplatků a odměn. Stejného dne byla mezi žalobcem a žalovanou 2/ uzavřena dohoda o zajištění závazku ručením, v jejímž rámci učinila žalovaná 2/ ve vztahu k žalobci a jeho pohledávce za žalovaným 1/ z předmětné smlouvy ručitelské prohlášení. Na základě předmětné smlouvy čerpal žalovaný 1/ od žalobce úvěr ve výši 670 000 Kč a zavázal se tento úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách zahrnujících splátku jistiny, smluvního úroku a poplatku za správu úvěru ve výši 549 Kč Smluvní úrok byl sjednán na 21,9% ročně, přičemž žalovanému 1/ byla podmíněně poskytnuta zvýhodněná sazba 11,9% ročně, a bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn započíst oproti nároku žalovaného 1/ svůj nárok na úhradu smluvních poplatků plynoucích ze smlouvy. Úvěr byl žalovanému 1/ poskytnut tak, že částka 50 000 Kč mu byla vyplacena jako hotovostní záloha při podpisu smlouvy, částka 489,04 Kč byla započtena jako smluvní úrok z vyplacené zálohy, částka 202,14 Kč byla započtena jako smluvní úrok za den 3. 1. 2019, částka 33 500 Kč byla započtena jako smluvní poplatek ve výši 5% z výše poskytnutého úvěru, další částka 33 500 Kč byla započtena jako smluvní poplatek ve výši 5% z výše poskytnutého úvěru za produktovou variantu„ služba VIP“, částka 2 000 Kč byla započtena jako smluvní poplatek za zajištění vkladu zástavního práva k zajištění předmětné pohledávky a zbývající částku 550 308,82 Kč poukázal žalobce žalovanému 1/ dne 3. 1. 2019 na jeho účet uvedený ve smlouvě. Současně s poukázáním této částky zaslal žalobce žalovanému 1/ jednostranný zápočet svých pohledávek ze smlouvy a konkretizovaný splátkový kalendář, obsahující přesnou výši splátek 10 125 Kč a data splatnosti jednotlivých splátek. Žalovaný 1/ porušil svoji povinnost plynoucí ze smlouvy tím, že splátku splatnou dne 20. 3. 2019 celou uhradil až ke dni 25. 3. 2019. V souladu se smlouvou mu proto byla žalobcem odebrána zvýhodněná úroková sazba 11,9% ročně s tím, že je povinen nadále platit smluvní úrok ve výši 21,9% ročně a měsíční splátky se tím navyšují na 14 264 Kč. Dále se žalovaný 1/ ocitl v prodlení se splácením úvěru tím, že splátku splatnou dne 20. 2. 2020 uhradil až dne 3. 3. 2020 a další splátky již nehradil. Žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a doporučeným dopisem ze dne 24. 8. 2020 zaslaným oběma žalovaným prohlásil předmětný úvěr za splatný a vyzval je ke splnění všech závazků ze smlouvy v dodatečné lhůtě 10 dnů od prohlášení úvěru za splatný. Současně žalovaným vyčíslil smluvní pokuty, na které mu porušením smlouvy žalovaným 1/ vznikl nárok, a to smluvní pokuty ve výši 230 814 Kč za nesplácení úvěru, smluvní pokuty ve výši 201 665 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru a smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu k úhradě splátek. Do dne ztráty výhody splátek úvěru bylo žalovaným 1/ uhrazeno na plnění z předmětné smlouvy 185 368 Kč. Zbývající část nároků žalobce vyplývajících ze smlouvy žalovaní dosud neuhradili a nereagovali ani na výzvy žalobce zaslané jim před zahájením řízení. 2. Oba žalovaní nezpochybnili oprávněnost nároku žalobce na zaplacení jistiny úvěru, tedy rozdílu mezi částkou 670 000 Kč a dosavadním plněním žalovaných. Ve zbývající části navrhli zamítnutí žaloby s tím, že sankce vyplývající pro ně z předmětné smlouvy a obchodních podmínek žalobce považují za nepřiměřené, až lichevní, pokud výše smluvních pokut a úroků dosahuje téměř dvojnásobku jistiny. Podle názoru žalovaných je jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, pokud uzavírá smlouvy s nepřiměřeně vysokými smluvními pokutami i úroky či pokutováním nesmyslných požadavků, neboť smluvní pokuty mají sloužit k zajištění závazku a nikoli k využívání nepříznivé situace druhé strany a obohacování se. Dále žalovaní zdůraznili složitost a komplikovanost systému poskytování úvěrů nastaveného žalobcem, ve kterém se průměrný člověk těžce orientuje a ještě hůře posuzuje jeho výhodnost či nevýhodnost. Žalovaná 2/ je zaměstnána jako učitelka, nikdy nepodnikala a jednatelkou žalovaného 1/ se stala neuváženě v důsledku situace v rodině. Věc proto nelze generalizovat jako obchodní spor a vyloučit ochranu slabší strany, kterou fakticky žalovaná 2/ je, neboť vyhovění žalobě by ji uvedlo do neřešitelné životní situace. Poukázali dále na nestandardní podmínky uzavření předmětné smlouvy s tím, že jednání o jejím uzavření trvalo jen krátce a žalovaná 2/ neměla možnost se s jejím obsahem i obchodními podmínkami žalobce řádně seznámit. Dle jejich názoru jsou tak dány důvody k aplikaci moderačního práva soudu u žalobcem požadovaných smluvních pokut. 3. Mezi účastníky není sporu o tom, že mezi žalobcem a žalovaným 1/ zastoupeným žalovanou 2/ jako jednatelkou byla dne 30. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobce pro poskytování podnikatelských úvěrů, na základě které byl žalovanému 1/ poskytnut úvěr ve výši 670 000 Kč způsobem uvedeným v žalobě. Žalovaná 2/ jako fyzická osoba uzavřela se žalobcem stejného dne dohodu o zajištění závazku ručením, ve které jako ručitel prohlásila, že pohledávku žalobce z předmětné smlouvy o úvěru včetně jejího příslušenství uspokojí, jestliže žalovaný 1/ neuhradí žalobci tuto pohledávku včas. Žalobce vůči žalovanému 1/ svoje závazky vyplývající ze smlouvy splnil. Žalovaný 1/ dosud na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy zaplatil žalobci částku 185 368 Kč a na jistině úvěru tak zbývá splatit 484 632 Kč. Sporným zůstalo, zda a případně v jaké výši přísluší žalobci právo na zaplacení smluvních pokut a úroků požadovaných v žalobě, tedy zda a v jaké části jsou ujednání účastníků v předmětné smlouvě platná či neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zda jsou u smluvních pokut dány důvody pro použití moderačního práva soudem. 4. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2048 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2051 občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 5. Předně je třeba uvést, že žalobě nebylo možno vyhovět v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 714 143,69 Kč od rozhodnutí soudu do budoucna. V této souvislosti již soudní judikatura dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 2013 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 26 Cdo 1221/2013, že pokud se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty stanovené procentní sazbou do budoucna, pak jeho žaloba trpí vadami, protože nárok na zaplacení smluvní pokuty není příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. V dalším rozsudku ze dne 26. 4. 2011 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 23 Cdo 4799/2010 Nejvyšší soud ČR dovodil, že žalobce má nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněné žalobou v procentní výši ze zajištěné pohledávky za každý den prodlení od určitého dne do zaplacení ve výši splatné ke dni, kdy soud o žalobě rozhodne. V této části proto soud musel z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. V souvislosti s žalobou uplatněnými nároky na zaplacení smluvních pokut je třeba nejprve uvést, že smlouva o úvěru mezi účastníky byla uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného 1/, který je obchodní společností. Nevztahuje se tak na ni zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a tudíž ani omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele v § 122 tohoto zákona. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani motiv žalované 2/, která zjevně neuváženě přijala funkci jednatelky žalovaného 1/ a uzavřela předmětnou smlouvu ve snaze pomoci svému synovi, ani její nezkušenost s podnikáním. Nelze ani klást k tíži žalobce, že se žalovaná 2/ případně dostatečně neseznámila s textem návrhu smlouvy či obchodními podmínkami žalobce. Žalovaní ani nezpochybnili, že smluvní p