4 C 117/2021-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 14 725,93 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 8. 2018 (dále též jen„ smlouva“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ Provident“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. 2. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 17 075 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 285 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 9 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 812 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 30. 8. 2018, celkem uhradila 1 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení 14 725,93 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 757,80 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 968,13 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 599,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 971,66 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 757,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 757,80 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 24. 9. 2021 a 29. 9. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady. K vyjádření žalobkyně předložila zákaznickou kartu žalované. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 22. 8. 2018 došlo mezi [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy, v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 9 000 Kč, a to za souhrnný poplatek 8 075 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 610 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 3 812 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 2 653 Kč. Žalovaná byl podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 17 075 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 285 Kč (poslední splátku pak ve výši 260 Kč). Žalovaná pak na tuto částku zaplatila dosud toliko 1 400 Kč, což plyne z tabulky umoření z 27. 1. 2020. Přípisem [anonymizováno] ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná informována o výši dlužné částky (21 699,77 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla z [anonymizováno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovanou. Následně pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 28. 1. 2021 k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení. 7. Ze zákaznické karty [anonymizováno] datované ke dni 22. 8. 2018 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva o zápůjčce) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaj o tom, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná a má tři vyživovací povinnosti. Je v domácnosti na mateřské dovolené, kdy její čistý měsíční příjem činí 9 200 Kč a další příjem domácnosti pak 5 000 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 14 200 Kč. Její odhadované měsíční výdaje jsou 1 100 Kč na externí splátky zápůjček a 11 000 Kč na odhadované měsíční výdaje. Ověřeny měly být složenky za měsíc červen a červenec (zřejmě roku 2018). 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 14. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. 17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, a to jako smlouvy spotřebitelské (§ 1810 o. z.). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZoSÚ) ve výši 9 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. 18. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), resp. poskytl žalované zápůjčku za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tuto zápůjčku splácet. 19. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. 20. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěru