4 C 123/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 932,23 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru (kontokorentu) uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 8. 2017 uzavřena rámcová smlouva [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a dne 11. 8. 2019 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. 2 k této smlouvě, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena z interních a externích databází včetně údajů z nebankovního registru klientských informací a informací některých společností patřících do skupiny PPF. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. Pro závažné porušení smluvních povinností žalovaného přistoupil žalobce v souladu se smlouvou k prohlášení úvěru za splatný ke dni 2. 2. 2021. K tomuto dni činil dluh žalované vůči žalobci na nesplacené jistině úvěru 4 887,33 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 315,09 Kč. Dále žalobci vzniklo právo na zaplacení částky 44,90 Kč odpovídající zápornému zůstatku na běžném účtu žalované a nákladům za měsíční vyučování za odeslání SMS zpráv. Žalobce též požaduje smluvní úrok ve výši 18,9% ročně z dlužné jistiny plynoucí od 2. 2. 2021 do 1. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení od 12. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti, a soud proto dle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou [číslo] uzavřenou mezi účastníky 23. 8. 2017, dodatkem č. 2 k této smlouvě z dne 11. 8. 2019, obchodními podmínkami a ceníkem služeb žalobce, výpisy z běžného účtu žalovaného u žalobce, přehledem čerpání a splácení úvěru a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 2. 2. 2021 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 8. 2017 uzavřena rámcová smlouva č. 1639221, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a dne 11. 8. 2019 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. 2 k této smlouvě, na základě které byl žalovanému dle § 2395 a následujících občanského zákoníku poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena z interních a externích databází včetně údajů z nebankovního registru klientských informací a informací některých společností patřících do skupiny PPF. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. Pro závažné porušení smluvních povinností žalovaného přistoupil žalobce v souladu se smlouvou k prohlášení úvěru za splatný ke dni 2. 2. 2021. K tomuto dni činil dluh žalovaného vůči žalobci dle obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, na nesplacené jistině úvěru 4 887,33 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 315,09 Kč. Dále žalobci vzniklo právo na zaplacení částky 44,90 Kč odpovídající zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného a za náklady za měsíční vyúčtování formou SMS zpráv. Po právu je též požadovaný smluvní úrok ve výši 18,90% ročně z dlužné částky sjednaný mezi účastníky v dodatku číslo 2 rámcové smlouvy. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy. Žalovaný se rovněž ohledně jistiny dluhu ocitl ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhradu právně nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., v platném znění.