5 C 140/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 180 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 25. 11. 2014 uzavřena smlouva o půjčce (správně o zápůjčce) [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 8 880 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a úrok ve výši 1 680 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 5. 1. 2016. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení a ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze částku 5 300 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 29. 7. 2014 uzavřena další smlouva o půjčce (správně o zápůjčce) [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 7 400 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 8. 9. 2015. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce rovněž u této smlouvy ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení a ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy rovněž řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na pohledávku z předmětné smlouvy dosud zaplatil pouze částku 12 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 přešly obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci sporné částky ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení datovanou 3. 9. 2020. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvami o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 29. 7. 2014 a 25. 11. 2014, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, kartami zákazníka k oběma smlouvám, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 6. 12. 2019 včetně jejích příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek a výzvou žalobce z 3. 9. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 25. 11. 2014 uzavřena smlouva o půjčce (správně o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku) [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 8 880 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a úrok ve výši 1 680 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 5. 1. 2016. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení a ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na předmětnou pohledávku dosud zaplatil pouze částku 5 300 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 29. 7. 2014 uzavřena další smlouva o půjčce (správně o zápůjčce dle § 2395 a následujících občanského zákoníku) [číslo]. Na základě této smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a zavázal se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně smluvního poplatku ve výši 7 400 Kč představujícího odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a úrok ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72% ročně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 8. 9. 2015. Schopnost žalovaného splácet závazky ze smlouvy o zápůjčce byla právním předchůdcem žalobce rovněž u této smlouvy ověřena z údajů v kartě zákazníka ohledně příjmů a výdajů jeho domácnosti ve formě čestného prohlášení a ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalovaného, přičemž u obou smluv považuje soud způsob ověření schopnosti žalovaného splácet závazky ze smlouvy za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy rovněž řádně neplnil a úvěr se tak stal splatným nejpozději se splatností poslední splátky. Žalovaný na pohledávku z předmětné smlouvy dosud zaplatil pouze částku 12 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 přešly obě předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, sjednaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek z obou smluv z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovaným. Soud přitom neshledal u obou smluv za neplatné ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o službu poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalovanému na základě smluvního ujednání. Za neplatné ujednání soud nepovažuje ani sjednání poplatku za administrativní činnost, neboť služby poskytované právním předchůdcem žalobce pokládané a administrativní činnost jsou dostatečně specifikovány ve smluvních podmínkách právního předchůdce žalobce. Žalovaný se rovněž ohledně jistiny dluhu i dosud nezaplacených smluvních poplatků ocitl u obou smluv vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci již před dnem 7. 12. 2019 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení u obou smluv jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobcem požadovaného nároku na zaplacení další částky 14 858,43 Kč představující kapitalizovaný úrok do 6. 12. 2019 a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 15 464,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu v obou smlouvách uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Lze sice obecně souhlasit s tvrzením žalobce, že není-li doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, je dlužník povinen platit úroky do doby skutečného splacení úvěru. V předmětných smlouvách však byl úrok sjednán pevnými částkami 1 400 Kč a 1 680 Kč, a je tak dle názoru soudu třeba dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo ke sjednání doby, za kterou je povinen žalovaný platit smluvní úroky pouze na dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalovaného trvat. K žádnému dalšímu ujednání v obou smlouvách ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. Je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného náro