5 C 218/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 044,08 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a zaplatit mu další částku 21 542 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 4 472 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 9 700 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 7 370 Kč činil poplatek za vedení účtu a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 776 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2019. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do postoupení předmětné pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce do postoupení pohledávky celkem částku 11 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 4. 5. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 20. 1. 2020, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 28. 1. 2021 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 5. 2018 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a zaplatit mu další částku 21 542 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 4 472 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 9 700 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 7 370 Kč činil poplatek za vedení účtu a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 776 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 6. 2019. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatních pásek a nájemní smlouvy, přičemž vzhledem k výši zápůjčky považuje soud tento způsob ověření schopnosti žalovaného splnit předmětný závazek za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do postoupení předmětné pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce do postoupení pohledávky celkem částku 11 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek sjednanou v bodu 3.2 smluvních podmínek právního předchůdce žalobce přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení u obou smluv odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 20. 1. 2020 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 33 044,08 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 4 472 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky, a ani z textu smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze dovodit, že by žalobci příslušelo právo na zaplacení smluvního úroku nad rámec výše úroku uvedeného ve smlouvě, tedy úroku ve výši 4 472 Kč. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 322 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 500 Kč za tři hlavní úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.