5 C 249/2021-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 22. 9. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 1 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 9. 10. 2014, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně její přílohy byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce z 22. 9. 2014, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z jeho účtu ohledně zaplacení jistiny zápůjčky, smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 18. 1. 2018 včetně podacího archu a výzvou z 13. 1. 2020 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 22. 9. 2014 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 1 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 9. 10. 2014, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně její přílohy byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na splnění závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce ve výši 1 000 Kč představující jistinu zápůjčky z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a je prokazován výpisem z účtu právního předchůdce žalobce dokladujícím platbu jistiny zápůjčky. Žalobce sice netvrdil, že by schopnost žalované splatit zápůjčku byla jeho právním předchůdcem řádně ověřena, nicméně i v případě neplatnosti předmětné smlouvy pro neověření této schopnosti by byla dána povinnost žalované vrátit žalobci jistinu zápůjčky z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaná se rovněž ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky ocitla nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ohledně částky 1 000 Kč v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 písm. a/ téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.