5 C 264/2020-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 605,62 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 6 000 Kč a zaplatit mu další částku 4 612 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 799 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 1 832 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 1 981 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 11. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do postoupení předmětné pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 390 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 17. 1. 2017 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 14. 6. 2018, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 14. 6. 2018 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 12. 3. 2020 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 1. 2017 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 6 000 Kč a zaplatit mu další částku 4 612 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 799 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 1 832 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 1 981 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla splatná 28. 11. 2017. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatních pásek a nájemní smlouvy, přičemž toto ověření považuje soud vzhledem k výši zápůjčky za dostatečné. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, do postoupení předmětné pohledávky uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze 3 390 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávek bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení u obou smluv odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k těmto dnům, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 14. 6. 2018 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 6 605,62 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 799 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky, naopak z textu článku 1 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vyplývá, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy, a ani z textu smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze dovodit, že by žalobci příslušelo právo na zaplacení smluvního úroku nad rámec výše úroku uvedeného ve smlouvě, tedy úroku ve výši 799 Kč. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.