5 C 266/2020-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [příjmení] p.l.c. a žalovaným byla dne 2. 7. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 3. 8. 2015, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně její přílohy byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce z 2. 7. 2015 [číslo] standardní informací o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z jeho účtu ohledně zaplacení jistiny zápůjčky, smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 1. 2018 včetně podacího archu a výzvou z 7. 5. 2020 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [příjmení] [příjmení] p.l.c. a žalovaným byla dne 2. 7. 2015 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 3. 8. 2015, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně její přílohy byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na splnění závazku žalovaného ze smlouvy o zápůjčce ve výši 3 000 Kč představující jistinu zápůjčky z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a je prokazován výpisem z účtu právního předchůdce žalobce dokladujícím platbu jistiny zápůjčky. Žalobce sice netvrdil, že by schopnost žalovaného splatit zápůjčku byla jeho právním předchůdcem řádně ověřena, nicméně i v případě neplatnosti předmětné smlouvy pro neověření této schopnosti by byla dána povinnost žalovaného vrátit žalobci jistinu zápůjčky z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaný se rovněž ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ohledně částky 3 000 Kč v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a v té době platné repo sazbě ČNB. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.