5 C 278/2020-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 465 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru [číslo] která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný tuto společnost požádat o poskytnutí úvěru a tato společnost byla oprávněna úvěr poskytnout. Na základě této rámcové smlouvy byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty dne 9. 3. 2018 finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 21. 4. 2018. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů žalovaného v předmětné rámcové smlouvě. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy dosud ani částečně nesplnil a žalobci proto vzniklo dále právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% z nesplacené výše závazku za každý den prodlení, přičemž tuto smluvní pokutu vyčíslil na částku 965 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou o úvěru [číslo] smlouvou o úvěru [číslo] z 9. 3. 2018, formulářem pro standardní informace o úvěru, profilem uživatele, výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ohledně vyplacení úvěru, daňovým dokladem právního předchůdce žalobce [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 10. 2019 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 7. 1. 2020 včetně podacího archu a výzvou z 9. 7. 2020 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] byla dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena rámcová smlouva o úvěru [číslo] která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný tuto společnost požádat o poskytnutí úvěru a tato společnost byla oprávněna úvěr poskytnout. Na základě této rámcové smlouvy byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty dne 9. 3. 2018 finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 21. 4. 2018. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů žalovaného v předmětné rámcové smlouvě a údajů žalobce o jeho příjmu, způsobu bydlení a celkových měsíčních výdajích. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy dosud ani částečně nesplnil a žalobci proto vzniklo dále právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% z nesplacené výše závazku za každý den prodlení, přičemž tuto smluvní pokutu vyčíslil na částku 965 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce, zaplacení částky 4 500 Kč žalovanému bylo prokázáno výpisem z účtu právního předchůdce žalobce. Soud přitom neshledal žádné důvody neplatnosti smluvní pokuty sjednané mezi účastníky. Dospěl proto k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 5 465 Kč byl v řízení prokázán. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k tomuto dni. Soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 2 hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a jednu polovinu hlavního úkonu za 100 Kč (zaslání jednoduché výzvy žalovanému před zahájením řízení) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.