5 C 284/2020-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 782 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 11. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 6 000 Kč a zaplatit mu další částku 4 612 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 799 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 950 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 2 863 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla splatná 2. 10. 2017. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, do postoupení předmětné pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 5 830 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované stejného dne písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 21. 11. 2016 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 24. 6. 2019, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 12. 3. 2020 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 11. 2016 řádně dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 6 000 Kč a zaplatit mu další částku 4 612 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 799 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 950 Kč činil poplatek za zpracování a doručení smlouvy a 2 863 Kč činil poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla splatná 2. 10. 2017. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce, přičemž toto ověření schopnosti žalované považuje soud vzhledem k výši zápůjčky za dostatečné. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, do postoupení předmětné pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 5 830 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalované a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalované a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaná se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitla vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k tomuto dni, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 24. 6. 2019 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 782 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 799 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ani z žádného ustanovení hmotného práva a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.