5 C 286/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 209 417,92 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 233 696 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Úrok byl sjednán na 6,90% ročně. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 3. 3. 2021. K tomuto dni dlužil žalobce právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 208 517,92 Kč, 900 Kč na poplatcích, 2 357,90 Kč na dlužném smluvním úroku, 2 819,32 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále mu v souladu se smlouvou vzniklo právo na placení smluvního úroku ve výši 6,90% ročně do splacení úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Oba účastníci se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] z 24. 4. 2018, potvrzením zaměstnavatele žalovaného, záznamem o poskytnutí a vysvětlení informací z 24. 4. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce a jeho ceníkem pro soukromou klientelu, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, výzvou právního předchůdce žalobce z 30. 1. 2021, rozhodnutím o splatnosti úvěru z 3. 3. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2021 včetně její přílohy [číslo], oznámením o postoupení pohledávky z 12. 5. 2021 včetně podacího archu a výzvou z 17. 5. 2021 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 4. 2018 řádně dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 233 696 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Úrok byl sjednán na 6,90% ročně. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla ověřena standardním bankovním postupem a potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného, který dle tohoto potvrzení neměl žádné závazky hrazené srážkami ze mzdy, přičemž tento způsob ověření schopnosti splácet úvěr považuje soud za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 3. 3. 2021. K tomuto dni dlužil žalobce právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 208 517,92 Kč, 900 Kč na poplatcích, 2 357,90 Kč na dlužném smluvním úroku, 2 819,32 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále mu v souladu se smlouvou vzniklo právo na placení smluvního úroku ve výši 6,90% ročně do splacení úvěru. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení jistiny dluhu, smluvních poplatků a smluvního úroku proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 377 Kč, odměny advokáta ve výši 27 420 Kč za tři hlavní úkony po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 947 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.