5 C 295/2020-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 61 099,92 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 5. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr se smluvním úrokem právnímu předchůdci žalobce splatit v 16 pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem červen 2017, poslední splátka byla splatná 19. 9. 2018. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z platných úředních dokladů žalovaného, výpisu z jeho bankovního účtu, pracovní smlouvy a potvrzení o výši příjmu. Ke dni 28. 9. 2018 byla část původního věřitele zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na [právnická osoba], tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila předmětnou pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba] a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena žalobci. Postoupení pohledávek byla žalovanému oznámena. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy řádně neplnil a ke dni zahájení řízení činí jeho dluh z předmětné smlouvy včetně smluvního úroku 35 920 Kč. Žalobci dále v souladu se smluvním ujednáním účastníků smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z této částky, přičemž v tomto řízení žalobce uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 179,92 Kč za období od 20. 9. 2018 do 20. 8. 2020. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání vzdali a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování notářským zápisem o koupi části závodu původního věřitele [právnická osoba], smlouvou o úvěru [číslo] [rok] [číslo] z 19. 5. 2017, formulářem pro standardní informace o úvěru, předpisem splátek k předmětné smlouvě, finanční analýzou schopnosti žalovaného splácet úvěr, čestným prohlášením žalovaného z 19. 5. 2017, jeho dohodou o provedení práce, výpisem z účtu žalovaného, smlouvami o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci žalobce a žalobcem z 11. 12. 2019 a 26. 5. 2020 včetně jejich příloh a oznámení o postoupení pohledávek z 27. 7. 2020 a písemnou výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 27. 7. 2020 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 5. 2017 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 23 000 Kč. Tato smlouva měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. v tehdy platném znění. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr se smluvním úrokem právnímu předchůdci žalobce splatit v 16 pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem červen 2017, poslední splátka byla splatná 19. 9. 2018. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z platných úředních dokladů žalovaného, výpisu z jeho bankovního účtu, pracovní smlouvy a potvrzení o výši příjmu, přičemž ověření této schopnosti bylo dle názoru soudu vzhledem k výši úvěru dostatečné. Ke dni 28. 9. 2018 byla část původního věřitele zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedena na [právnická osoba], tato společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila předmětnou pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba] a na základě další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena žalobci. Postoupení pohledávek byla žalovanému oznámena. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy řádně neplnil a ke dni zahájení řízení činí jeho dluh z předmětné smlouvy včetně smluvního úroku 35 920 Kč. Co do výše je dluh žalovaného na jistině osvědčen z obchodních knih právního předchůdce žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna a o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dle § 2048 a následujících občanského zákoníku dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného jako dlužníka. Výše této pokuty není v rozporu s ustanovením § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a nejsou dle názoru soudu dány ani jiné důvody neplatnosti tohoto ujednání. Nelze však přehlédnout, že celková výše žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty odporuje ustanovení § 122 odst. 3 stejného zákona, podle kterého souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 23 000 Kč a součinu čísla 0,5 a této částky odpovídá 11 500 Kč, což je v dané věci maximálně přípustná smluvní pokuta. Pokud se proto žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 25 179,92 Kč, pak ohledně částky 13 679,92 Kč žaloba převyšuje maximálně zákonem přípustnou smluvní pokutu a v této části nelze žalobu považovat za důvodnou. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v části týkající se jistiny úvěru a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, ve zbývající části ohledně částky 13 679,92 Kč pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný se rovněž již přede dnem 20. 9. 2018 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu z jistiny úvěru a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobci přiznal rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jistiny úvěru. Přiznanou částku s příslušenstvím soud uložil žalovanému zaplatit žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce a přísluší mu tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Tyto náklady vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 445 Kč, odměnu advokáta za 3 hlavní úkony po 3 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 444 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činí 77,6% ku 22,4% a žalobci tak vzniklo právo na náhradu 55,2% jemu vzniklých nákladů (100-22, 4-22), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 9 124 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.