5 C 85/2021-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 650 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 16 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 16 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 800 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 200 Kč při úrokové sazbě 19,31% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 3. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 10 150 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy a bankovních výpisů žalovaného ohledně jeho příjmů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávek ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] zavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 20. 1. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 7. 5. 2020 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 20. 1. 2018 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 16 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 16 000 Kč a zaplatit mu další částku 12 800 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 200 Kč při úrokové sazbě 19,31% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 3. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 10 150 Kč. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalovaného a bankovních výpisů ohledně jeho příjmů, přičemž vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud tento způsob ověření způsobilosti žalovaného splácet závazky ze smlouvy za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako poplatek za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dnů následujících po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 29. 11. 2019 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18 650 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 3 200 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.