7 C 119/2021-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 177 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně – [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí smlouvy v části " Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci, je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí smlouvy v její části " Smluvní strany", v případě žalovaného na [email], zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. V tomto případě žalovaný zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na bankovní žalobkyně. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Splatnost takto úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 10 000 Kč zaslána dne 14. 8. 2020 na číslo účtu uvedeném ve smlouvě, tj. [bankovní účet]. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Úvěr společně s poplatky je v souladu se smlouvou splatný 30 dnů od poskytnutí, tomto případě nastala splatnost 14. 9. 2020. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv byl žalobkyní k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzýván. Žalobkyně žalovanému proto vyúčtovala v souladu se smlouvou účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 2 x 100 Kč. V souladu s částí smlouvy " Náklady úvěru", konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalovanému účtována jednorázová smluvní pokuta, vypočtená jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 300 Kč byla vyúčtována dne 27. 10. 2020 žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Soud usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 C 119/2021-9, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Podáním ze dne 25. 6. 2021 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že úvěruschopnost spotřebitele prověřuje důsledným zjišťování jeho kreditního skóre. Provádí kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. U žalovaného zjistila, že nemá žádné děti, je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí 34 000 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a výdaje domácnosti činí 18 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nezjistila žádné informace, které by vylučovaly úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně doložila listiny prokazující tvrzené lustrace. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. 4. Soud při posouzení věci vycházel toliko z listin předložených žalobkyní – smlouvou uzavřenou mezi účastníky [datum], formulářem pro standardní informace o úvěru, opisem výpisu proplacení smlouvy, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem čerpání, splátek a úhrad, předžalobní upomínkou, dodejkou k ní, printscreeny o údajích poskytnutých žalovaným, o lustraci žalovaného v ISIR a CEE a potvrzením o provedení dotazu do registru SOLUS. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: 5. Soud má za prokázané, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel se žalobkyní jako úvěrující dne [datum] smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní. Sjednaná výše úvěru činila 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový a bezúročný. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit, činila 10 331 Kč. Splatnost byla sjednána na den 13. 9. 2020. Ve smlouvě byly dále sjednány i poplatky za doplňkové služby, a sice poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a jednorázový poplatek za expres výplatu ve výši [částka]. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta. Žalobkyně převedla žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě dne 14. 8. 2020 částku 10 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel v souladu se sjednanými smluvními podmínkami a žalobkyně mu proto dne 26. 1. 2021 zaslala předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně činila před uzavřením smlouvy úkony směřující ke ověření úvěruschopnosti žalovaného (zejm. lustrace v CEE, SOLUS a ISIR). 6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., povinen uhradit žalobkyni též platně sjednanou smluvní pokutu ve výši požadované žalobkyní. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměn