7 C 120/2020 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 28. 2. 2020, se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 15 993 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce č. 580068579 uzavřené dne 18. 8. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ Provident“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. 2. Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalované poskytnuty [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [anonymizováno] spolu s půjčenou jistinou 12 000 Kč také částku ve výši 10 033 Kč představující kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 280 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Celkovou částku (22 023 Kč) měla žalovaná uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 368 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 321 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 15. 12. 2014. Poté činil dluh žalované na jistině 9 594,43 Kč, na poplatcích a úroku 6 898,57 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny 17 348,93 Kč ve výši 19,98 % ročně spolu ze zákonným úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 24. 6. 2019. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 12. 11. 2020, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně Provident splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná dále doložila pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výpis z účtu. Provident dále ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 4. K jednání nařízenému na 13. 1. 2021 se bez omluvy nedostavila žalovaná, ačkoliv byla řádně předvolána. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně, pouze pro případ, že by soud shledal, že žalobkyní dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby žalobě bylo zcela vyhověno, požádal, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení či návrhů na provedení dokazování. 5. Soud považoval toto podání žalobkyně za podmíněný procesní úkon ve smyslu § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), ke kterému se podle téhož ustanovení nepřihlíží. 6. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 7. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 8. Ze smlouvy o zápůjčce z 18. 8. 2014 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy, v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované v hotovosti zápůjčku v celkové výši 12 000 Kč, a to za souhrnný poplatek 10 033 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 533 Kč a poplatky za administrativní činnost 2 280 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 220 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 22 033 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka] (poslední splátku pak ve výši 321 Kč). Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [anonymizováno], a to tak, že první splátka byla splatná 7. dne po uzavření smlouvy. Žalovaná pak na tuto částku zaplatila dosud toliko [částka], jak vyplývá z tabulky umoření. Poslední platbu provedla 23. 7. 2018. Přípisem [anonymizováno] ze dne 24. 6. 2019 byla žalovaná informována o výši dlužné částky ([částka] bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 24. 6. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovanou. 9. Ze zákaznické karty [anonymizováno] datované ke dni 18. 8. 2014 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla OP, označení druhu bydlení (nájemník), údaj o rodinném stavu, informaci o tom, že žalovaná není majitelkou vozu, je matkou 4 nezaopatřených dětí a pracuje jako prodavačka. Dále byly součástí této listiny údaje o finanční situaci žalované, přičemž bylo vycházeno z prohlášení žalované, že její mzda činí 8 700 Kč. Další příjmy domácnosti bez bližšího určení činí 33 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla nájem/inkaso 7 600 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček 1 382 Kč a výdaje na domácnost v částce 24 000 Kč; celkem tedy měsíční výdaje činí 33 182 Kč. Použitelný příjem byl uveden ve výši 10 848 Kč s tím, že žalovaná nevlastní kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet. Ověřen pak měl být občanský průkaz, pracovní smlouvy a nájemní smlouva. <i>10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>12. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (dále též jen„ ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr (ve smyslu § 1 ZoSÚ) ve výši 12 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. 19. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku (úvěr) splácet, resp. poskytl žalované zápůjčku (úvěr) za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tuto zápůjčku splácet. 20. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. 21. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřeb