7 C 162/2021-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2021 se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 22 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 6. 2020. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit nejpozději do 17. 6. 2020. Dosud žalovaný žalobci nevrátil ničeho, přestože byl k tomu opakovaně vyzván. Žalobce mu proto zaslal dne 2. 2. 2021 předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Dne 10. 6. 2020 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o půjčce, v níž žalovaný stvrdil, že mu žalobce téhož dne zapůjčil finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, a to bezúročně. Žalovaný se zavázal uhradit půjčku nejpozději do 17. 6. 2020. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 10% za každý započatý týden, počínaje dnem 18. 6. 2020 pro případ, že půjčka v termínu vrácena nebude. Žalobce zaslal dne 2. 2. 2021 žalovanému předžalobní výzvu. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobce nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Jelikož se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku, je kromě dlužné jistiny povinen uhradit mu též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky, tj. od [datum] ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 880 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 1 980 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem [částka], 3 x [částka] jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem [částka]. 10. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.