7 C 172/2020-40 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 4. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 41 798 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Výše úvěru činila 25 000 Kč, přičemž tato částka byla žalované v hotovosti vyplacena v den podpisu smlouvy. Nad rámec poskytnutého úvěru se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 8 196 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 656 Kč a úhradu za hotovostní výběr splátek v místě bydliště ve výši 3 148 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 495 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2 833 Kč Poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 29. 11. 2013. Dnem 30. 11. 2013 se tak žalovaná ocitla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne 28. 5. 2018 částku 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 41 798 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 13. 11. 2019. 2. Žalovaná považuje nárok žalobkyně za nedůvodný, a to v celém rozsahu. Žalovaná popřela, že by žalobkyni v roce 2018 cokoliv na tento dluh uhradila. Dále žalovaná namítla promlčení žalovaného nároku. 3. Žalobkyně nadále setrvala na tvrzení, že žalovaná učinila poslední platbu dne 28. 5. 2018 ve výši 1 500 Kč s tím, že k případnému promlčení by s ohledem na ust. § 407 odst. 3 obchodního zákoníku došlo až dne 28. 5. 2022, přičemž žaloba byla podána dne 2. 4. 2020. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení předložila text označený jako transakční historie. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 12. 2020, kde provedl listinné důkazy předložené žalobkyní. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 29. 8. 2012 mezi [právnická osoba] a žalovanou. Výše úvěru činila 25 000 Kč. Žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala uhradit úrok ve výši 8 196 Kč, úplatu za sjednání smlouvy ve výši 3 500 Kč, administrativní poplatek u ve výši 2 656 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 148 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 495 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2 833 Kč Součástí smlouvy není ujednání o smluvní pokutě. 6. Z transakční historie k číslu smlouvy [číslo] vyplývá, že v roce 2012 proběhly 4 platby v hotovosti, v roce 2013 jedna platba v hotovosti, v roce 2014 proběhly 4 platby na účet, v letech 2015 a 2016 proběhlo vždy 12 plateb na účet, v roce 2017 proběhlo 10 plateb na účet a v roce 2018 celkem 3 platby na účet - poslední z nich dne 28. 5. 2018. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2016 včetně její přílohy v podobě seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou platně přešla na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 29. 5. 2019. 8. Při prvním jednání ve věci konaném dne 16. 12. 2020 byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“), aby doplnila svá tvrzení ve vztahu ke smluvní pokutě, a to jakým způsobem a kde byla sjednána, dále, aby označila důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení a dále, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná skutečně hradila splátky úvěru tak, jak je uvedeno v transakční historii. Dále byly strany poučeny o koncentraci řízení. Právní zástupkyně žalobkyně požádala soud o stanovení lhůty ve vztahu k uděleným poučením. 9. Následně žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, že žalobkyně uhradila po uzavření smlouvy celkem částku 76 900 Kč, kdy jako důkaz uvedla pouze úvěrovou smlouvu a transakční historii, která již byla provedena k důkazu při prvním jednání. Ohledně smluvní pokuty pak žalobkyně doplnila, že tato byla sjednána v dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaném dne 29. 8. 2012 Smluvní pokuta byla dle žalobkyně sjednána ve výši 0,5% z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně shrnula výpočet smluvní pokuty za období od 30. 11. 2012 do 10. 4. 2014 v částce 41 798 Kč do přehledné tabulky. 10. Soud dále provedl k důkazu Standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde je pod bodem 3., písm. E uvedena mezi náklady v případě opožděných plateb mj. smluvní pokuta ve výši 0,5% ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Listina je datována dnem 28. 8. 2012 a je podepsána žalovanou jako zájemkyní o úvěr. 11. Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné. 12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. <i>13. Dle ust. § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“) nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.</i> <i>14. Dle ust. § 407 odst. 1 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části.</i> <i>15. Dle ust. § 407 odst. 3 obch. zák. plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.</i> <i>16. Dle ust. § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též je „obč. zák.“) ve znění platném do 31. 12. 2013 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.</i> <i>17. Dle ust. § 544 odst. 2 obč. zák. smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.</i> 18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Smluvní pokuta však platně sjednána nebyla, neboť ujednání o smluvní pokutě není součástí smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2012 O smluvní pokutě se hovoří pouze v listině označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru, která však není smlouvou, neboť je podepsána pouze žalovanou jako zájemkyní o úvěr. Soud navíc přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou, neboť žalobkyně i přes udělené poučení soudu neprokázala, že by žalovaná uhradila poslední splátku úvěru dne 28. 5. 2018, jak tvrdila žalobkyně. Žalobkyní vypracovaný přehled plateb není důkazem, který by takovou skutečnost mohl prokázat za situace, kdy žalovaná popírá, že by úhradu provedla. Žalobkyně soudu v poskytnuté lhůtě nepředložila výpisy z účtu, které by jednoznačně prokázaly, zda žalovaná žalobkyní tvrzené platby provedla či nikoliv. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně provedených plateb žalovanou. 19. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 6 x 2 780 Kč za šest poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 3 x vyjádření ve věci samé a účast u jednání soudu dne 16. 12. 2020 a 18. 1. 2021), celkem 16 680 Kč, -) 6 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 800 Kč. 20. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.