7 C 191/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 950 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného smluvního úroku a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 6. 10. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a žalovanou. 2. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 6. 10. 2016 uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 6 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 4 400 Kč, z čehož 840 Kč představoval úrok, 1 200 Kč poplatek za administrativní činnost a 2 400 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 10 440 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná však svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas. Do dne podání žaloby uhradila na svůj dluh celkem částku 9 490 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Z předložené karty zákazníka ze dne 6. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu s partnerem, pečuje o osobu blízkou a její celkové měsíční příjmy činí 14 395 Kč. Výdaje domácnosti jsou vyčísleny na částku 11 200 Kč měsíčně. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnuta nájemní smlouva a výměr podpory/důchodu. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny povinna uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek a zákonný úrok z prodlení. 6. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 358,18 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 731,65 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 11. 2019, a dále též ohledně úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 731,65 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. V předmětné smlouvě byl úrok sjednán pevnou částkou 840 Kč. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. K úroku uvedenému ve smluvních podmínkách přihlížet nelze. Je tak třeba konstatovat, že v části týkající se žalobou uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku po skončení řádných splátek úvěru nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve smluvním ujednání ani v žádném ustanovení hmotného práva. V těchto částech proto soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 63%: 37% (celkově byla žalována částka 1 861,64 Kč včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 1 180,14 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku). 8. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (63 – 37 = 26%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 387 Kč. 9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.