7 C 248/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 475 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a nákladů souvisejících s jeho uplatněním ve výši 300 Kč. Podáním ze dne 13. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 475 Kč, neboť po podání žaloby dne 7. 10. 2021 žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila. Žalobkyně nadále trvala na úhradě částky 127 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 2 475 Kč od 24. 2. 2021 do 7. 10. 2021. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaná v období od 1. 7. 2020 do 8. 10. 2020 (tj. celkem 100 dní) provozovala vozidlo [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 47 Kč. Část dosud neuhrazeného zákonného příspěvku příslušející žalobkyni ve výši 2 175 Kč a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 9. 12. 2020 ve lhůtě 60 dnů neuhradila. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 2. 2021. Žalované byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 26. 5. 2021 předžalobní upomínka. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho ustanovení § 4 odst. 1, 2, 4, 5, 6, § 15 odst. 1, 2, 3 a prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb. k citovanému zákonu. Po provedeném řízení a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužného příspěvku, tak i co do příslušenství žalované částky představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvku a nákladů na jeho uplatnění se žalovaná vůči žalobkyni ocitla v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud řízení v souladu s ust. § 96 o.s.ř. zastavil v části specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a výrokem II. žalobkyni přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásad uvedených v ustanoveních § 146 odst. 2 a 142 odst. 1 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci fakticky plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), tj. 600 Kč a dále za jeden úkon dle ust. § 7 AT ve výši 1 000 Kč, paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. 300 Kč a 1 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.