7 C 249/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 664 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 2019225170 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 3. 5. 2019. Jednalo se pojištění motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 5. 2019 uzavřena pojistná smlouva č. 2019225170, na kterou ovšem žalovaná nehradila sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla ke dni 7. 8. 2020. Žalovaná dosud žalobkyni na dlužné pojistné uhradila částku 2 294 Kč. Zbývající nedoplatek na pojistném ve výši 664 Kč však žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinna hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a dále dle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, a to dle ust. § 2779 a násl., otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 tohoto právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném řízení a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužného příspěvku, který odpovídá součinu zákonné denní sazby a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tak i co do příslušenství žalované částky, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvku a nákladů na jeho uplatnění se žalovaná vůči žalobkyni ocitla v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.