7 C 294/2021-14 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 835 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku nepojištěných vozidel a nákladů souvisejících s jeho uplatněním. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný v období od 8. 5. 2020 do 7. 9. 2020 (tj. celkem 123 dní) provozoval vozidlo [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 65 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 7 995 Kč (123 dní x 65 Kč) a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku ve výši 300 Kč však žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 5. 11. 2020 ve lhůtě 60 dnů neuhradil. Splatnost příspěvku nastala dne 19. 1 2021. Žalovanému byla právnímu zástupci žalobkyně zaslána dne 30. 4. 2021 předžalobní upomínka. Žalobkyně po žalovaném přitom požaduje pouze částku 2 835 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jeho ustanovení § 4 odst. 1, 2, 4, 5, 6, § 15 odst. 1, 2, 3 a prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb. k citovanému zákonu. Po provedeném řízení a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do části dlužného příspěvku, tak i co do příslušenství žalované částky, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvku a nákladů na jeho uplatnění se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.