7 C 72/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 24 125 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 25. 11. 2018 (správně má být uvedeno 26. 11.) mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovaným. 2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 22. 3. 2021, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a dále, aby navrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. 3. Soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne [datum]. K tomuto se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na podkladě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovaný uzavřeli dne 26. 11. 2018 za pomoci prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5% měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že tento vyčerpal z úvěrového účtu celkem částku 23 000 Kč následujícím způsobem: dne 26. 11. 2018 vyčerpal 8 000 Kč, dne 30. 11. 2018 vyčerpal 3 000 Kč, stejnou částku vyčerpal i dne 4. 12. 2018, ve dnech 5. 12. a 18. 12. 2018 vyčerpal 2 x částku 1 000 Kč, dne 27. 12. 2018 vyčerpal 2 000 Kč, dne 14. 3. 2019 vyčerpal [částka] a dne 18. 3. 2019 vyčerpal 1 000 Kč. Žádné platby žalovaného na splátky úvěru dle výpisů z jeho účtu neproběhly. Dopisem ze dne 7. 11. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 868,60 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od doručení. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 7. 11. 2020. Žalobkyně soudu dále předložila pouze listiny označené jako„ Loan applocation info“, které obsahují osobní a kontaktní údaje žalovaného. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně pouze zjistila osobní a kontaktní údaje žalovaného, avšak žádným způsobem nezkoumala jeho příjmy, výdaje, osobní poměry atd., resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně učinila. Soud přitom žalobkyni již před nařízením prvního jednání písemně vyzval k doplnění tvrzení v tomto směru a k označení důkazů k jejich prokázání (viz odst. 2). 17. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. 18. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla s