12 C 218/2022-28 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 23 615 Kč s příslušenstvím, z titulu dlužných nákladů spojených se správou domu a záloh na služby poskytované s bydlením. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména výpisem z veřejného rejstříku KS [obec], sp. zn. S [číslo], výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k. ú. [obec], přehledem dlužných předpisů se započtením úhrad ke dni 10. 8. 2022, předžalobními výzvami 6x. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na ul. [ulice] v [obec]. Žalovaný neplnil dlouhodobě svou povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a hradit zálohy na služby a za období od [číslo] do [číslo] tak žalobci dluží částku celkem 23 615 Kč, kterou i přes upomínku neuhradil. <i>Dle ust. § 1196 zák. č. 89/2012 Sb. (nového občanského zákoníku) společenství vlastníků jednotek oprávněno jednat vlastním jménem v mezích svého účelu s vlastníky jednotek i s třetími osobami. Povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku je vlastníkům jednotek uložena v § 1180 nového občanského zákoníku a platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (zálohy na služby) v § 1181 nového občanského zákoníku.</i> Soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok plynoucí z povinnosti přispívat na náklady spojené se správou domu a hradit zálohy na služby související s bydlením, jež byla žalovanému jako vlastníku uložena výše uvedenými právní předpisy, je důvodný a opodstatněný a soud proto žalobě v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením jednotlivých měsíčních plateb ve dnech splatnosti dostal následně do prodlení s plněním peněžního závazku. Žalobce tak uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení zákonného a smluvního úroku ve výši zcela odpovídající zákonným kritériím. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 180 Kč, navýšené odměny advokáta o 21% DPH za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 2 060 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvou paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.