12 C 54/2021-79 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 18 239,99 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 6 694,08 Kč, a to z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. 2. Okresní soud v Třebíči ve věci pravomocně rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021, č.j. 12 C 54/2021-24 žalobkyni přiznal nárok na zaplacení částky 9 762,42 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně od 20. 8. 2019 do zaplacení, co do žalované pohledávky ve výši 15 171,65 Kč s příslušenstvím pak žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2022 bylo zamítavé rozhodnutí soud I. stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. 4. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a) o.s.ř.. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. 5. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o úvěru uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba], oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky, dokumenty předloženými žalovanou původnímu věřiteli k ověření úvěruschopnosti, předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a o.s.ř.. 6. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. EC Financial Services jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 19. 6. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala vrátit tuto částku žalobkyni spolu s dalším navýšením ve výši 9 440 Kč, jako odměnou za administrativní zpracování, náklady za hotovostní inkaso splátek a smluvního úroku, a to formou 14 měsíčních splátek. Žalovaná, přestože předmět úvěru řádně převzala při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyni neuhradila částku 18 239,99 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti ní žalobkyně uplatnila právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 6 694,08 Kč. 7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § § 1802 občanského zákoníku. 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazku mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaná však nesplnila základní povinnost dlužníka obsaženou ve výše uvedeném zákonném ustanovení, když žalobkyni řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem předmět úvěru, a to dlužnou částku 18 239,99 Kč nevrátila. Jelikož již bylo o části jistiny (viz. výše) pravomocně rozhodnuto, uložil soud žalované k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku uhradit zbylou jistinu, a to včetně zákonného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty. 9. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplacených soudních poplatků a dále navýšené odměny advokáta o 21% DPH, stanovené podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby ve výši 4x 2 100 Kč a 4x 300 Kč režijních paušálů podle cit. advokátního tarifu.