13 C 77/2019-158 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 44 435 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky, vč. náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Soud ve věci dne 6. 8. 2020 pod č.j. 13 C 77/2019-71 pravomocně rozhodl co do žalované částky 16 835 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 703,75 Kč s 9,75% úroky z prodlení ročně z částky 25 538,75 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 7 213,82 Kč a 917 Kč, přičemž ve zbylé části smluvních úroků 17 980 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 14. 10. 2019 do zaplacení bylo zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně usnesením KS v Brně ze dne 30. 9. 2021 zrušeno a soudu uloženo, aby se v kontextu s judikaturou znovu zabýval platností ujednání o výši úroků. 3. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 3. 2. 2022 nedostavil a soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování zejména smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce, oznámením žalobkyně o schválení zápůjčky s dodejkou, výpisem z účtu žalobkyně prokazující vyplacení zápůjčky, kartou klienta, oznámením o zesplatnění zápůjčky, penalizačními fakturami ohledně vyúčtování smluvních pokut. 5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne 3. 12. 2018 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla,,podnikatelskou“ zápůjčku ve výši 20 000 Kč a tato částka byla žalovanému vyplacena dne 4. 12. 2018. Žalovaný se zavázal tuto částku a úrok ve výši 17 980 Kč splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 165 Kč splatných vždy do 21. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, tedy v souladu se smluvním ujednáním účastníků žalobkyně zápůjčku zesplatnila ke dni 24. 3. 2019, přičemž s ohledem na výše citované rozhodnutí doposud nebylo soudem rozhodnuto o smluvním úroku ve výši 17 980 Kč s příslušenstvím. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je ve zbylé části důvodná. 7. V této souvislosti již odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 s tím, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. S přihlédnutím k uvedenému a skutečnosti, že žalovaný zůstal v rámci soudního řízení nečinný pak soud žalobci přiznal požadované kapitalizované úroky za poskytnutí zápůjčky ve výši 17 980 Kč, a to včetně dle ust. § 1970 občanského zákoníku požadovaných úroků z prodlení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni tak proti žalovanému přiznal náhrada nákladů řízení, spočívající v zaplacených soudních poplatcích, navýšené odměně advokáta o 21% DPH za celkem 7 úkonů právní služby – 3 úkony právní služby dle § 14b AT á 500 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba), 2 úkony právní služby dle § 7 AT á 2 900 Kč (jednání dne 4. 6. 2020, jednání dne 3. 2. 2022), 2 úkony právní služby dle § 7 AT á 1 820 Kč (odvolání, jednání), 3x 100 Kč a 4x 300 Kč rež. paušálů dle cit. advokátního tarifu, vyhláškové ceně cestovného právního zástupce žalobkyně k jednáním soudu v částce celkem 1 078,10 Kč spolu s náhradou za promeškaný čas ve výši 8x 100 Kč