4 C 108/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 9 150 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu jízdného a přirážky k jízdnému za použití prostředků hromadné dopravy provozovaného žalobkyní. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný dne 11. 4. 2021 v 9:12 hod. na autobusové lince č. 32, dále dne 20. 7. 2021 v čase 15:44 hod., na autobusové lince č. 23, dále dne 1. 9. 2021 v čase 18:50 hod. na trolejbusové lince č. 101, dále dne 5. 10. 2021 v čase 18:50 hod., na trolejbusové lince č. 101, dále dne 20. 10. 2021 v čase 15:21 hod. na tramvajové lince č. 4 a dne 6. 1. 2022 v čase 16:23 hod. na tramvajové lince č. 8 použil ke své přepravě dopravní prostředky provozované žalobkyní, přičemž se však nemohl přepravcem pověřené osobě prokázat při každé ze shora uvedeným jízd platným jízdním dokladem a doložit tím, že uhradil předepsané tarifní jízdné. Žalovanému tím vznikla povinnost uhradit nejen řádné jízdné za každou jízdu v částce 25 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, tj. celkem 9 150 Kč. Žalovaný je s úhradou tohoto peněžitého plnění v prodlení a je tak kromě uvedených částek povinen žalobci uhradit i zákonný úrok z prodlení. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 7. Soud proto žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč představující zaplacený soudní poplatek. Žalobce, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě řídí § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy je stanovena ve výši 100 Kč za jeden úkon vymezený v § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Žalobkyně požadovala zaplacení dvou úkonů, a to předžalobní výzvy a podání žaloby, a soud mu proto s ohledem na shora citované právní předpisy vyhověl a žalovanému uložil náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč žalobkyni zaplatit. Celkem tedy soud žalobkyni výrokem II. rozsudku na náhradě nákladů řízení přiznal částku 600 Kč. 8. Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.