4 C 115/2022-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 7. 6. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 914,67 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována čtyři slova], [IČO] – dále též jen„ [anonymizována dvě slova]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty BNP Paribas peněžní prostředky ve výši 24 922 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky formou 24 měsíčních splátek ve výši 1 308 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 24 922 Kč a smluveným úrokem ve výši 18,15%. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, celkově na úvěr uhradil 30 084 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 4. 2022, uzavřené mezi BNP Paribas a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 26. 4. 2022. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 914,67 Kč představující dlužnou jistinu, úrok ve výši 18,15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 914,67 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z 914,67 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 26. 9. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce ověřil informace z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to z rejstříků SOLUS, nebankovního registru klientských informací NRKI a registru FO a registru IC vedeného SOLUS. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; z rámcové smlouvy o poskytování nebankovních produktů a služeb [číslo] podrobnostmi o poskytnutém úvěru ze dne 15. 11. 2019, výpisem z úvěrového účtu [číslo] z nichž soud zjistil, že dne 14. 11. 2019 došlo mezi [anonymizována dvě slova] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k uzavření smlouvy o úvěru, podle níž BNP Paribas poskytl žalovanému úvěr na nákup zboží ve výši 24 922 Kč a to za úrok ve výši 18,15 % ročně. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 31 392 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 308 Kč na bankovní účet úvěrujícího. 6. Přípisem [anonymizována dvě slova] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 2 223 Kč, vzniklého z výše uvedené smlouvy. Přípisem žalobkyně z 26. 4. 2022 byl žalovaný informován o postoupení této pohledávky z [anonymizována dvě slova] na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 21. 4. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [anonymizována dvě slova] za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 2. 5. 2022 k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 14. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována dvě slova]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské (§ 1810 o. z.). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 24 922 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je dle citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť [anonymizována dvě slova] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, resp. poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet. 18. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. 19. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Ji