4 C 127/2022-35 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky celkem 36 629,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 5. 9. 2019. Na základě uvedené smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a uhradit současně příslušenství úvěru ve výši 17 184 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 37 184 Kč, a to ve formě čtrnácti měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradit částku, k jejímuž plnění se zavázal. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 9 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávku z původního věřitele postoupena na žalobkyni, s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitel byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. Žalobkyně po žalovaném požaduje vedle dlužní jistiny úvěru ve výši 15 317,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 009,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 343,28 Kč za období od 6. 11. 2020 do 29. 11. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 360 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 943,01 Kč. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr právní předchůdce žalobkyně ověřil dle žádosti o úvěr, z výplatních pásek žalovaného za duben a červen 2019 a z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože oba byli vyzváni k vyjádření se podle § 101 odst. 4 o. s. ř. (žalovaný). V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], jako věřitelem dne 5. 9. 2019 smlouvu o úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky se zavázal vrátit ve sjednaném termínu, což však posléze řádně nečinil. Z uvedeného důvodu mu soud stanovil povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 15 317,03 Kč, nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 360 Kč, kapitalizovaný smluvený úrok ve výši 3 567 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 348,94 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 393,73 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 699,62 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 943,01 Kč. Při hodnocení posuzovaného závazku co do jeho výše soud vycházel z toho, že výše dlužné jistiny úvěru a smluvní pokuty zůstala mezi stranami v řízení nespornou. Právní předchůdce též dostatečně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžního závazku, je povinen žalobkyni zaplatit též požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny plynoucí ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne 6. 11. 2020 kapitalizovaného ke dni 29. 11. 2021, ve výši 1 343,28 Kč, a dále plynoucího ve výši 8,25% od 23. 12. 2021 do zaplacení. Jelikož soud shledal nárok žalobkyně po právu, přiznal žalobkyni žalobou uplatňovaný nárok dle žalobního petitu. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 323 Kč, navýšené odměně advokáta ve smyslu ustanovení § 14b) odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, s připočtením 21% DPH, jichž je právní zástupce žalobkyně plátcem.