4 C 135/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky celkem 2 109 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalované do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, která se uskutečnila za asistence Policie ČR služebním vozidlem dne 15. 2. 2021, dne 6. 6. 2021 a 25. 8. 2021. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 15. 2. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované z Moravských Budějovice do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Moravských Budějovic, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 98 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi ve výši 2,97 ‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 611 Kč. Z předložených listinných důkazů soud též zjistil, že dne 6. 6. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované ze Sedlece do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Náměště nad Oslavou, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 115 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi dechovou zkouškou ve výši 3,41‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 743 Kč. Z předložených listinných důkazů soud též zjistil, že dne 25. 8. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované ze Sedlece do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Náměště nad Oslavou, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 113 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi dechovou zkouškou ve výši 2,63‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 755 Kč. Vyúčtované náhrady za použití služebního dopravního prostředku ve výši 611 Kč, 743 Kč a 755 Kč však žalovaná dosud ani částečně neuhradila, přestože byla k zaplacení těchto částek žalobkyní vyzvána, a to výzvou ze dne 11. 10. 2021 s lhůtou k zaplacení do 25. 10. 2021. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Jeho výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla výzvou žalobkyně ze dne 11. 10. 2021 vyzvána, aby žalované částky zaplatila nejpozději do 25. 10. 2021, a proto je zřejmé, že do prodlení se zaplacením této částky se dostala dne následujícího, tedy dne 26. 10. 2021. Od tohoto dne je povinna platit žalobkyni úroky z prodlení z dlužných částek ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal za použití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 300 Kč, za tři úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů, předžalobní výzva ze dne 11. 10. 2021 a podání ve věci samé), a to podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na žalobkyni se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu na žalovanou, jenž nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozena. Žalované je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k citovanému zákonu.