4 C 161/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 394 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava dne 28. 10. 2020. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 28. 10. 2020 v čase od 14:00 hod. do 15:30 hod. žalobkyně provedla převoz žalovaného z Třebíče do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 60 kilometrů, přičemž žalovaný byl pod vlivem alkoholu, když naměřená hodnota alkoholu v dechu činila 3,43 promile. Vyúčtovanou náhradu za použití služebního dopravního prostředku ve výši 394 Kč však žalovaný dosud ani částečně neuhradil, přestože byl k zaplacení této částky žalobkyní vyzván, a to výzvou ze dne 8. 3. 2021 s lhůtou k zaplacení do 22. 3. 2021. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Jeho výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl výzvou žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 vyzván, aby žalovanou částku zaplatil nejpozději do 22. 3. 2021, a proto je zřejmé, že do prodlení se zaplacením této částky se dostal dne následujícího, tedy dne 23. 3. 2021. Od tohoto dne je povinen platit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal za použití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 200 Kč, za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva a podání ve věci samé), a to podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na žalobkyni se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu na žalovaného, jenž nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozen. Žalovanému je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k citovanému zákonu.