4 C 4/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky celkem 700 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalované do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, která se uskutečnila za asistence Policie ČR služebním vozidlem dne 18. 11. 2020. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 18. 11. 2020 v čase od 21:15 hod do 23:00 hod. žalobkyně provedla převoz žalované z Velké Bíteše do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Velké Bíteše, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 120 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtovanou náhradu za použití služebního dopravního prostředku ve výši 700 Kč však žalovaná dosud ani částečně neuhradila, přestože byla k zaplacení této částky žalobkyní vyzvána, a to výzvou ze dne 8. 3. 2021 s lhůtou k zaplacení do 22. 3. 2021. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 89a, § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Jeho výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla výzvou žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 vyzvána, aby žalované částky zaplatila nejpozději do 22. 3. 2021, a proto je zřejmé, že do prodlení se zaplacením této částky se dostala dne následujícího, tedy dne 23. 3. 2021. Od tohoto dne je povinna platit žalobkyni úroky z prodlení z dlužných částek ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal za použití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 200 Kč, za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva ze dne 8. 3. 2021 a podání ve věci samé), a to podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na žalobkyni se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu na žalovanou, jenž nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozena. Žalované je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k citovanému zákonu.