5 C 152/2022-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 056,87 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč počínaje měsícem září 2019. Kromě jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč, které se skládají z úroku ve výši 2 407 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného ověřených z jeho výplatní pásky a pracovní smlouvy, životních nákladů žalovaného a dalších údajů uvedených v žádosti žalovaného o úvěr. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, přičemž v tomto řízení požaduje žalobce pouze zaplacení smluvní pokuty za období od 28. 10. 2020 do 10. 6. 2021, tedy částky 5 269,13 Kč. Dále žalobci v souladu se smlouvou vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 473 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 3 400 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 23 314,74 Kč, na smluvním poplatku za poskytnutí úvěru 11 353,91 Kč, na smluvním úroku 2 087,25 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 2 153,27 Kč, na inkasním poplatku 4 170,83 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 190,97 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o předmětný úvěr z 27. 8. 2019, smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze stejného dne, standardní informací o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 19. 7. 2021 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 5. 8. 2021 včetně podacího archu a výzvou z 18. 10. 2021 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 8. 2019 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru [číslo] která je posouzeno dle obsahu smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku, neboť se jedná o tzv. reálný kontrakt, při němž smlouva vznikla přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli, zatímco smlouva o úvěru vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 320 Kč počínaje měsícem září 2019. Kromě jistiny zápůjčky ve výši 25 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci další náklady zápůjčky ve výši 21 480 Kč, které se skládají z úroku ve výši 2 407 Kč, úplaty za poskytnutí zápůjčky ve výši 12 250 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč. Při prověření schopnosti žalovaného splácet zápůjčku vycházel právní předchůdce žalobce z údajů o příjmech žalovaného ověřených z jeho výplatní pásky a pracovní smlouvy, životních nákladů žalovaného a dalších údajů uvedených v žádosti žalovaného o zápůjčku, což vzhledem k výši zápůjčky a příjmu žalovaného převyšujícím 28 000 Kč měsíčně považuje soud za dostačující. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným sjednána pro případ porušení povinnosti platit měsíční splátky žalovaným smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, představující za žalobcem vymezené období od 28. 10. 2020 do 10. 6. 2021 ve finančním vyjádření 5 269,13 Kč. Dále žalobci v souladu se smlouvou vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 473 Kč. Ke dni zahájení řízení zaplatil žalovaný právnímu předchůdci žalobce i žalobci na úhradu svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy pouze částku 3 400 Kč a tuto částku právní předchůdce žalobce započetl na jistinu dluhu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině zápůjčky 23 314,74 Kč, na smluvním poplatku za poskytnutí zápůjčky 11 353,91 Kč, na smluvním úroku 2 087,25 Kč, na poplatku za vyhodnocení zápůjčky 2 153,27 Kč, na inkasním poplatku 4 170,83 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 190,97 Kč, přičemž co do výše vychází tyto částky z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž již přede dnem 20. 7. 2021 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Součet nesplacené jistiny úvěru a shora uvedených smluvních poplatků činí 32 456,87 Kč, přičemž žalovaný na splnění svých závazků dosud zaplatil pouze 3 400 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 29 056,87 Kč a právě ohledně této částky včetně úroků z prodlení z jistiny soud jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto částky žalobci v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby u žalobou uplatněného nároku označeného jako kapitalizovaný úrok ve výši 21 930,66 Kč. Ve smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla sjednána výše úroku na 2 407 Kč, doba trvání smlouvy byla sjednána na 14 měsíců, tedy na dobu určitou, a z žádného ustanovení smlouvy nelze dovodit povinnost žalovaného platit právnímu předchůdci žalobce další smluvní úroky i po skončení trvání smlouvy. Smlouva uzavřená a dobu určitou totiž skončí bez dalšího uplynutím doby, na kterou byla uzavřena (není-li z jiného přípustného důvodu ukončena dříve), a to bez ohledu na to, zda jsou závazky z ní splněny či nikoliv. Povinnost vydlužitele hradit úroky i po uplynutí doby trvání zápůjčky nelze dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení smluvních úroků po skončení doby trvání smlouvy proto nevznikl, a nemohl být proto ani platně postoupen žalobci. V této části soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Mezi úspěchem a neúspěchem účastníků ve věci není podstatnější rozdíl a soud proto dospěl k závěru, že výsledku věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.