5 C 225/2021-149 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost platit počínaje dnem 1. 8. 2021 žalobci výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro zletilého syna. Žalobu odůvodnil tím, že je studentem posledního ročníku osmiletého gymnázia v [obec] a hodlá po jeho skončení ve studiu pokračovat na vysoké škole. Žalovaný v polovině července 2021 opustil společnou domácnost sdílenou s jeho matkou a od té doby na jeho výživu nepřispívá. 2. Žalovaný navrhnul částečné zamítnutí žaloby. Existenci své vyživovací povinnost vůči žalobci jako svému synu nezpochybnil, nicméně je názoru, že vzhledem ke skutečným potřebám žalobce, který studuje střední školu v místě bydliště a má pouze obvyklé potřeby studenta jeho věku, i vzhledem k poměrům žalovaného považuje za výživné odpovídající zákonným kritériím pouze výživné ve výši 8 000 Kč. 3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je zletilým synem žalovaného a studuje poslední ročník gymnázia, po jeho skončení má v úmyslu pokračovat ve studiu na vysoké škole, podal v této souvislosti již tři přihlášky ke studiu. Žalovaný v červenci 2021 opustil rodinu tvořenou jeho manželkou, žalobcem a jeho dosud nezletilou dcerou [jméno], narozenou 13. 9. 2005, která studuje 1. ročník Obchodní akademie v [obec]. Žalovaný dosud zaplatil žalobci za měsíc srpen 2021 výživné ve výši 5 000 Kč, za září 2021 výživné ve výši 6 000 Kč a za měsíce říjen 2021 až březen 2022 včetně vždy výživné ve výši 8 000 Kč. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, žije od července 2021 se svojí přítelkyní. Žalobce bydlí se svojí matkou a sestrou v bytu ve společném jmění manželů, inkaso za tento byt hradí žalovaný. 4. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 11 Nc 1062/2021 soud zjistil, že dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 28. 2. 2022 byla mimo jiné nezletilá sestra žalobce [jméno] pro dobu do rozvodu i pro dobu po rozvodu svěřena do péče její matky a žalovaný je povinen přispívat na její výživu pro dobu do rozvodu i pro dobu po rozvodu částkou 11 000 Kč měsíčně. Nedoplatek výživného do 28. 2. 2022 v celkové výši 38 000 uložil soud žalovanému zaplatit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám matky nezletilé. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] soud zjistil, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného za měsíce únor 2021 až leden 2022 včetně činila 77 972 Kč, její výši ovlivnila jednorázová odměna ve výši asi 130 000 Kč vyplacená v březnu 2021, jinak se pohybovala kolem 65 000 Kč, a žalovanému je dále poskytován benefit ve formě příspěvku na penzijní pojištění ve výši 1 300 Kč měsíčně, který však aktuálně nemá k dispozici. Ze zprávy zaměstnavatele matky žalobce [jméno] [příjmení] společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že její průměrná čistá měsíční mzda za měsíce říjen 2020 až září 2021 včetně činila 15 856 Kč. 5. Soud dále provedl dokazování výpisy z účtů vedených na jméno žalovaného u [právnická osoba], [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], jiné jeho účty nebyly zjištěny. Z těchto výpisů i zpráv bank vyplývá, že žádné podstatnější finanční prostředky žalovaný na těchto účtech nemá. Ze skutkových tvrzení žalovaného, která nebyla žalobcem zpochybněna, vzal soud dále za prokázané, že žalovaný má příjmy pouze ze svého pracovního poměru. Bydlí se svojí přítelkyní v domku, jehož nájemkyní je přítelkyně, a na náklady spojené s bydlením a stravováním jí přispívá 5 000 Kč měsíčně. Tento vztah považuje za stabilní a perspektivní. Ve společném jmění s manželkou mají dva byty, v jednom z nich bydlí manželka s dětmi a druhý byt pronajímají. Z tohoto druhého bytu žádný prospěch nemá, neboť nájemné chodí na účet manželky. Dále vlastní ve společném jmění manželů dva osobní automobily, z nichž jeden užívá on a druhý manželka. Z cennějšího majetku má dále dvě kola na vytrvalostní cyklistiku. 6. K poměrům žalobce vzal soud z jeho žalovaným nezpochybněných skutkových tvrzení a zprávy klinické psycholožky PhDr. [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce má v souvislosti s krizí v rodině nasazena antidepresiva hrazená zdravotní pojišťovnou. Podal již přihlášky na dvě vysoké školy, za které zaplatil poplatky v celkové výši 1 350 Kč. Nosí brýle a po konzultaci na oční klinice [anonymizováno] se připravuje na laserovou operaci očí v ceně asi 40 000 Kč. Jiné zvýšené životní náklady související se zdravotním stavem nebo nákladnější mimoškolní činností oproti vrstevníkům nemá. 7. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestli oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci jako jeho zletilému synu stále trvá. Žalobce se stále řádným denním studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání a není proto schopen se sám živit. K dohodě účastníků o výši výživného nedošlo a v základu tak byla žaloba na určení výživného od 1. 8. 2021 podána nepochybně oprávněně. Při určení výše výživného vyšel soud z kritérií uvedených v § 913 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že by na straně žalovaného nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by se žalovaný vzdal bez vážného důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě podstupoval nepřiměřená majetková rizika. Je rovněž třeba zdůraznit, že soud je dle § 154 odst. 1 o.s.ř. vázán stavem ke dni vyhlášení rozsudku, a nemohl proto při rozhodování brát v úvahu náklady na budoucí pravděpodobné studium žalobce na vysoké škole či budoucí inflaci, náklady na případnou budoucí operaci očí nebo případný nárůst mzdy žalovaného v budoucnu. 9. Při úvaze o konkrétní výši výživného dospěl soud k závěru, že skutkově se stav v předmětné věci nikterak podstatně neliší od stavu ve skutkově související věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 Nc 1062/2021. Schopnosti, možnosti i majetkové poměry žalovaného jako povinného jsou pochopitelně stejné jako byly zjištěny v tomto řízení. Stejné jsou i poměry matky žalobce. Dle názoru soudu pak není ani žádný podstatnější rozdíl mezi odůvodněnými potřebami žalobce a jeho dosud nezletilé sestry. Oba studují na střední škole v místě bydliště, a lze vzhledem k jejich věku předpokládat, že rovněž náklady na studium, stravování, oblečení a další nezbytné životní potřeby jsou u obou obdobné. Při úvaze o aktuální výši výživného nelze dle názoru soudu ani přehlédnout, že bude-li žalobce od začátku následujícího školního roku přijat ke studiu na vysoké škole sídlící mimo [obec], což lze předpokládat, dojde k podstatnému navýšení jeho potřeb v souvislosti s ubytováním, stravováním mimo domov i cestovními náklady, a tedy podstatné změně okolností odůvodňující dle § 163 o.s.ř. změnu rozhodnutí o výživném. Stanovená výše výživného rovněž dle názoru soudu umožní žalobci zásadně shodnou životní úroveň s jeho rodiči. Za této situace dospěl soud k závěru, že zákonným kritériím uvedeným shora odpovídá výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně a na tuto částku proto soud žalovanému počínaje dnem 1.8.2021 výživné stanovil. Ve zbývající části ohledně výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Po odečtení výživného žalovaným žalobci dosud za období od 1. 8. 2021 do 31. 3. 2022 placeného od výživného žalovanému za toto období stanovenému je zřejmé, že žalovanému vznikl za předmětné období nedoplatek výživného v celkové výši 29 000 Kč. S přihlédnutím k výši nedoplatku výživného žalovaného vůči jeho nezletilé dceři [jméno] ve výši 38 000 Kč i jednoměsíční lhůtě k plnění stanovené mu shora uvedeným rozsudkem z 28. 2. 2022 i výši běžného výživného stanovené mu oběma rozsudky dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody pro výjimečné stanovení delší lhůty žalovanému k plnění oproti obecné třídenní zákonné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž za odpovídající lhůtu pro zaplacení nedoplatku považuje soud vzhledem k výši nedoplatku a zjištěným poměrům žalovaného lhůtu do 30. 6. 2022. Právě v této lhůtě proto soud uložil žalovanému nedoplatek výživného zaplatit. 11. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vycházeje z procesního stanoviska žalovaného i jím dosud placeného výživného ve výši 8 000 Kč a výživného přiznaného je zřejmé, že v nepatrné míře byl v řízení