5 C 226/2022-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 51 241,04 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 5. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 27 590 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 215 Kč při úrokové sazbě 19,98% ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 271 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 104 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 1 010 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 7. 2015. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalovaného, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky a údajů o nákladech na bydlení žalovaného. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatil pouze 8 929,91 Kč. Ohledně zbývající částky 51 241,04 Kč s příslušenstvím žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 23. 5. 2014 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, smluvními podmínkami k této smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 15. 5. 2017, její přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 5. 2017 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 10. 9. 2019 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 5. 2014 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 27 590 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 215 Kč při úrokové sazbě 19,98% ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 271 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 104 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 1 010 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 7. 2015. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalovaného, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky a údajů o nákladech na bydlení žalovaného, což vzhledem k výši zápůjčky považuje soud za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne písemně oznámeno. Žalovaný na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud zaplatil pouze 8 929,91 Kč. Ohledně zbývající částky 51 241,04 Kč s příslušenstvím žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze shora uvedené smlouvy nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování a doručení lze považovat za službu poskytnutou žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 9. 5. 2018 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 51 241,04 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 4 215 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ani v žádném ustanovení hmotného práva a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce a přísluší mu tak právo na náhradu části nákladů řízení. Při sečtení žalobou požadovaných kapitalizovaných úroků i úroků z prodlení a jistiny činí tarifní výše sporu 84 804 Kč Náklady řízení vzniklé žalobci tak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 050 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony po 3 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 192 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 14 682 Kč. Žalobce byl přitom v řízení úspěšný z 80,2% a přísluší mu tak právo na náhradu nákladů řízení z 60,4% (100 – 19,8 – 19,8), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 8 868 Kč. Právě v této výši proto soud ve věci převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.